ECLI:CZ:US:2015:1.US.356.15.1
sp. zn. I. ÚS 356/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Filipem, advokátem se sídlem Bubenská 47/113, 170 00 Praha 7 - Holešovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014 č. j. 3 Tdo 1343/2014-33, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2014 č. j. 9 To 96/2014-448 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 11. 12. 2013 č. j. 4 T 231/2012-404, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho práv garantovaných čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 9 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, napadeným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce byl stěžovatel (spolu s další osobou) shledán vinným ze spáchání přečinu pytláctví podle §304 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku ve spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku. Za to byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Stěžovateli byl uložen také peněžitý trest a zákaz činnosti spočívající v zákazu výkonu práva myslivosti.
Uvedeného přečinu se měl stěžovatel dopustit tím, že spolu s druhým odsouzeným "dne 18. 8. 2011 v době od 19:40 hodin do 19:45 hodin společně po předchozí vzájemné domluvě přijeli osobním motorovým vozidlem tov. zn. Ford Galaxy, bez reg. zn., majitele M. H. na polní cestu v k. ú. Obce Velenka, okr. Nymburk, v části zvané U Horních psárců, kde vozidlo odstavili do kukuřičného pole, načež obž. M. H. z vozidla odešel s dosud neustanovenou dlouhou kulovou zbraní do prostoru Višňovka, kde neoprávněné ulovil dva kusy muflona obecného, zatímco obž. J. K. zůstal ve vozidle a hlídal, přičemž oba obžalovaní byli od svého příjezdu sledováni členem Mysliveckého sdružení Velenka a mysliveckou stráží Bohumilem Dohnalem, a v okamžiku jejich odhalení M. H. z místa utekl, ukryl se na neznámém místě a dne 19. 8. 2011 v 03:45 hodin byl zadržen policisty ÚO Nymburk v obci Velenka, čímž způsobili Mysliveckému sdruženi Velenka škodu ve výši 179.800,- Kč".
Odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze zamítl, jeho dovolání bylo Nejvyšším soudem odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost.
V ústavní stížnosti, která postrádá hlubší ústavněprávní argumentaci, stěžovatel uvádí, že údajnou domluvu na provedení pytláctví soudy pouze dovodily, aniž by ji však prokázaly. Svědci přitom ani nepotvrdili, že by stěžovatel vykonával nějakou činnost, která by se dala nazývat hlídáním, neboť pouze seděl ve voze a čekal, což není zakázané. Soudy navíc nepřihlédly k obhajobě stěžovatele, že měl v době údajného spáchání přečinu levou nohu až po koleno v sádrovém obvazu a byl nucen používat berle. Stěžovatel dále vyčítá Nejvyššímu soudu, že v hlavičce usnesení uvedl, že se stěžovatel nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, byť to nebyla pravda. Nejvyšší soud navíc údajně "nevydal spravedlivé rozhodnutí, pouze dovolání odmítl".
Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že jeho pravomoc zasahovat do trestního řízení je striktně omezena na případy, v nichž došlo k neoprávněnému omezení základních práv a svobod účastníků trestního řízení, zakotvených především v hlavě páté Listiny. Posouzení viny a případné vyměření spravedlivého trestu je věcí obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší tuto jejich činnost z hlediska "běžné" zákonnosti a věcné správnosti hodnotit, ani kdyby se s jejich závěry neztotožňoval. Pouze zjevné excesy v procesu provádění a hodnocení důkazů, spočívající v absenci jakékoliv logické či skutkové opory pro závěry rozhodujícího soudu, by byl Ústavní soud příslušný napravit zrušením napadených rozhodnutí. K takovému pochybení však podle názoru Ústavního soudu v nyní projednávané věci nedošlo.
Při dokazování stěžovatelovy viny soudy poukázaly na výpovědi řady svědků, nelogičnosti a rozpory ve výpovědích obou odsouzených, protokoly o ohledání místa činu i na další důkazy. Svědci přitom nevypověděli pouze to, že stěžovatel seděl v autě, nýbrž také, že se snažil pod sedadlo schovávat nepoužité plomby (díky nimž se upytlačená zvěř může jevit jako legálně ulovený kus). Ve vozidle se navíc nacházely také další předměty svědčící o tom, že se oba odsouzení vydali na místo pytlačit. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí nic, co by mohlo závěry soudů zpochybnit, natožpak co by mohlo svědčit o existenci zjevného excesu při hodnocení důkazů.
Pokud jde o námitku, že se soudy nevypořádaly se stěžovatelovým zraněním, lze plně odkázat na str. 4 usnesení odvolacího soudu, kde se právě touto otázkou krajský soud podrobně zabývá.
K námitkám proti usnesení dovolacího soudu Ústavní soud předně podotýká, že případná chyba v hlavičce rozhodnutí může jen stěží představovat porušení ústavně zaručených práv účastníků. Pokud pak stěžovatel považuje rozhodnutí Nejvyššího soudu za nespravedlivé proto, že dovolání bylo odmítnuto, Ústavní soud připomíná, že právo na spravedlivý proces není možné interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci. Dovolání bylo Nejvyšším soudem řádně projednáno a forma odmítnutí byla v souladu se zákonem zvolena z důvodu zjevné neopodstatněnosti podaného dovolání [§265i písm. e) trestního řádu]. Stěžovatel koneckonců ani neuvádí, že by se snad dovolací soud s některými argumenty dostatečně nevypořádal, i tato jeho námitka je tudíž zcela nepodložená.
Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. března 2015
David Uhlíř v. r.
předseda senátu