ECLI:CZ:US:2015:1.US.4014.14.1
sp. zn. I. ÚS 4014/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky VEFI s. r. o., se sídlem v Opatovicích 6, Červené Pečky, zastoupené Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 1228/38, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č. j. 30 C 256/2014-26 ze dne 30. září 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Plzeň-město výše uvedeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky, jíž se po žalované domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč a odpovídajícího úroku z této částky. Okresní soud shledal pokutu v rozporu s dobrými mravy pro její nepoměr se zajišťovanou povinností.
2. Proti rozsudku okresního soudu stěžovatelka brojí ústavní stížností, neboť se domnívá, že jím došlo k porušení jejích práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, stejně tak jako porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Porušení svých práv stěžovatelka spatřuje v tom, že okresní soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, ačkoliv pro to nebyly splněny podmínky - soud totiž účastníkům nedoručil příslušnou výzvu.
3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady věcného projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud konstantně vychází z toho, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita (k principu subsidiarity ústavní stížnosti viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 692/14 ze dne 23. 4. 2014).
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že jí postupem soudu prvního stupně bylo upřeno účastnit se jednání před tímto soudem. Podle §229 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle §202 odst. 2 o. s. ř.
6. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že postupem, jímž byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem, je třeba rozumět i procesní pochybení soudu, který rozhodl ve věci bez jednání, ač nebyly splněny předpoklady pro takový postup a znemožnil tak účastníku řízení uplatnit při jednání procesní práva, která mu dává občanský soudní řád (srov. např. usnesení NS sp. zn. 32 Cdo 1053/2010 ze dne 19. 1. 2011).
7. Námitky stěžovatelky odpovídají důvodu zmatečnosti podle §229 odst. 3 o. s. ř. a stěžovatelka napadá pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž odvolání nebylo podle §202 odst. 2 o. s. ř. přípustné. Z ústavní stížnosti přitom neplyne, že by stěžovatelka žalobu pro zmatečnost vyčerpala, přestože podle §34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu má v návrhu na zahájení řízení mimo jiné pravdivě vylíčit rozhodné skutečnosti a podle §72 odst. 6 musí přiložit kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Podání žaloby pro zmatečnost neplyne ani ze spisu okresního soudu (na rozdíl např. od udělení souhlasu stěžovatelky s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na listu č. 4 tohoto spisu).
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatelky odmítl soudcem zpravodajem podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2015
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj