ECLI:CZ:US:2015:1.US.4048.14.1
sp. zn. I. ÚS 4048/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o návrhu TEMPLUM - společenské hry s. r. o., se sídlem v Praze 5, Radlická 49, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2014 č. j. 21 Cdo 3059/2014-210, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2012 č. j. 15 Co 454/2012-80 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 16 C 436/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností ze dne 22. prosince 2014, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. prosince 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodů porušení celé řady základních práv a svobod zakotvených v Listině základních práv a svobod a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.
3. Stěžovatelka při podání ústavní stížnosti a připojeného návrhu nebyla (a není) zastoupena advokátem (§29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatelka v posledních několika letech vedla a vede (kupř. sp. zn. II. ÚS 2899/09, II. ÚS 613/10, II. ÚS 1730/11 a další), se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byla opakovaně poučena, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti a její podání tak za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
4. Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud již ve více obdobných případech vyslovil názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovatelce objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení pro každé další konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
5. V souladu s ustáleným hodnocením nedostatku návrhu včetně zastoupení advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení §43 odst. 1písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08, IV. ÚS 2386/08, II. ÚS 713/08, II. ÚS 1638/07, III. ÚS 847/07, III. ÚS 2658/09, III. ÚS 3397/13, III. ÚS 1304/14).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. května 2015
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj