ECLI:CZ:US:2015:1.US.465.15.1
sp. zn. I. ÚS 465/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Aleny Houžvičkové, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2014 č. j. 7 Afs 220/2014-17 a ze dne 26. 11. 2014 č. j. 6 As 183/2014-14, proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 18. 9. 2014 č. j. 59 Af 11/2014-68 a ze dne 29. 5. 2014 č. j. 59 Af 9/2014-53 a proti výzvě Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 3. 6. 2014 č. j. 59 Af 9/2014-55, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces domáhala zrušení shora označených rozhodnutí správních soudů. Nejvyšší správní soud rozsudkem ve věci vedené pod sp. zn. 7 Afs 220/2014 zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (sp. zn. 59 Af 11/2014), jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Rozsudkem ve věci vedené pod sp. zn. 6 As 183/2014 Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti, zamítl žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, zamítl kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (59 Af 9/2014), jímž soud nevyhověl žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a zamítl její návrh na ustanovení zástupce pro toto řízení; kasační stížnost proti výzvě správního soudu prvního stupně Nejvyšší správní soud odmítl. Stěžovatelka rovněž žádala, aby Ústavní soud "odstranil z právních předpisů povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
Dříve, než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však právně zastoupen nebyl.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatelka se obrací na Ústavní soud opakovaně (řádově v desítkách případů), přičemž byla vícekrát vyzývána k odstranění vad svých návrhů a poučena o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelka byla řádně seznámena s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelce zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v projednávaném případě.
Za dané situace i v tomto řízení Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2015
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka