ECLI:CZ:US:2015:1.US.551.15.1
sp. zn. I. ÚS 551/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., t.č. Vazební věznice Ostrava 1, zastoupeného Mgr. Tomášem Veselským, advokátem se sídlem Korunní 1077/31, Ostrava-Mariánské Hory, směřující proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. 0 PP 433/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrh stěžovatele doručený Ústavnímu soudu dne 20. 2. 2015 trpěl formálními vadami. Stěžovatel především nebyl zastoupen advokátem a k jeho návrhu nebyly připojeny kopie napadených rozhodnutí. Ústavní soud stěžovatele výzvou ze dne 6. 3. 2015 poučil o nutných náležitostech podání a vyzval ho k odstranění vad. Plná moc advokáta k zastupování před Ústavním soudem spolu s advokátem sepsanou ústavní stížností byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 4. 2015.
Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. 0 PP 433/2014, byla podle §88 odst. 1, písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a contrario zamítnuta žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 10. 2011, č.j. 5 T 109/2011-211, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 5 To 338/2012.
Z přiložené kopie usnesení Okresního soudu v Ostravě je patrné, že po vyhlášení usnesení se státní zástupce i stěžovatel výslovně vzdali práva stížnosti a současně prohlásili, že netrvají na písemném odůvodnění usnesení. Ačkoliv byl stěžovatel o přípustnosti stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Ostravě náležitě poučen, možnosti podat tento opravný prostředek nevyužil, což vyplývá i z textu ústavní stížnosti. Navzdory této skutečnosti však stěžovatel trvá na projednání své ústavní stížnosti, když má za to, že usnesením okresního soudu bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný.
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon účastníku řízení k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Procesním prostředkem, který stěžovateli k ochraně jeho práva v daném případě zákon poskytuje, je stížnost dle §141 odst. 1, ve spojení s §333 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Na základě této stížnosti mohl usnesení okresního soudu přezkoumat nadřízený orgán - Krajský soud v Ostravě, kterému primárně přísluší zabývat se námitkami stěžovatele vůči usnesení okresního soudu o zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Pakliže stěžovatel tento opravný prostředek neuplatnil, resp. se práva stížnosti vzdal, nemůže se následně domáhat přezkumu rozhodnutí okresního soudu před Ústavním soudem.
Výše zaznamenaný princip subsidiarity přezkumu se tedy prosazuje i zde, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost je návrhem, který je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, s ohledem na to, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto důvodu byla proto ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2015
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu