ECLI:CZ:US:2015:1.US.575.15.1
sp. zn. I. ÚS 575/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti L. O., zastoupeného JUDr. Martinem Pavlíkem, advokátem, AK se sídlem Václavské nám. 66/808, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2015 č. j. 1 Nc 7602/2014-596, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž Městský soud v Praze v řízení o úpravu poměrů k nezletilému V. O. pro dobu po rozvodu manželství rodičů k námitce stěžovatele jako otce nezletilého rozhodl, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 Mgr. Dana Pernetová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí této věci.
V ústavní stížnosti stěžovatel označil napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť Městský soud v Praze učinil globální závěr o nepodjatosti soudkyně, aniž by reagoval na konkrétní námitky stěžovatele a vyrovnal se s nimi.
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení §75 odst. 1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
Z ustálené judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je subsidiarita a s ní korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů; konstantní judikatuře Ústavního soudu rovněž odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, které se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (srov. čl. 81 a 83 ve spojení s čl. 90 a 91 Ústavy České republiky).
V projednávané věci podal stěžovatel ústavní stížnost v situaci, kdy řízení, z nějž vychází, nebylo dosud skončeno. V obecné rovině je sice namístě zaznamenat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla, jelikož z ní měl být vyloučen. Bude-li však mít stěžovatel za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jemu nepříznivé - bylo vydáno soudcem podjatým, nic mu nebude překážet, aby proti takovému rozhodnutí brojil v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které občanský soudní řád předvídá a jež mu jsou - i ve vztahu k této námitce - k dispozici. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl.
V dané procesní situaci nelze napadené usnesení Městského soudu v Praze považovat za konečné rozhodnutí ve věci stěžovatele. Jeho návrh byl Ústavnímu soudu podán předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem ústavního přezkumu ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto musel být odmítnut (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 2222/09 ze dne 9. 9. 2009, usnesení sp. zn. III. ÚS 3336/10 ze dne 15. 12. 2010, usnesení sp. zn. II. ÚS 2663/12 ze dne 7. 11. 2012, usnesení sp. zn. III. ÚS 2913/13 ze dne 14. 10. 2013, usnesení sp. zn. IV. ÚS 826/14 ze dne 13. 1. 2015 a další, dostupná v el. podobě na http://nalus.usoud.cz). Situace, kdy Ústavní soud přistoupil k meritornímu, resp. quasi-meritornímu přezkumu byly věcně a procesně mimořádné.
Vzhledem k výše uvedenému, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2015
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka