ECLI:CZ:US:2015:1.US.761.15.1
sp. zn. I. ÚS 761/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti Pavla Parduse, zastoupeného Mgr. Tomášem Vrbackým, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Mánesova 658/5a, proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. ledna 2015 č. j. 17 C 144/2014-41, za účasti Okresního soudu v Pardubicích jako účastníka řízení a České kanceláře pojistitelů, IČ: 70099618, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Mgr. Ľubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 13. března 2015, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. ledna 2015 č. j. 17 C 144/2014-41, kterým mu byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 5 260 Kč s úrokem z prodlení. Podstatou jeho argumentace je tvrzené porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, k němuž mělo dojít tím, že uvedený soud rozhodl bez jednání, ačkoliv tak podle §115a občanského soudního řádu mohl učinit pouze se souhlasem účastníků. Stěžovatel měl přitom ve svém podání reagujícím na výzvu soudu výslovně uvést, že s rozhodnutím bez nařízení jednání nesouhlasí.
Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání návrhu, musel se vypořádat s otázkou, zda jsou k tomu splněny všechny podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy založena na principu její subsidiarity k těmto jiným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. dubna 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04 (U 25/33 SbNU 475)], což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky efektivně vyčerpal. Tím se rozumí nejen jejich řádné uplatnění, nýbrž také to, že o nich bylo ze strany příslušného orgánu rozhodnuto.
Ustanovení §229 odst. 3 občanského soudního řádu umožňuje stěžovateli napadnout pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle §202 odst. 2 téhož zákona, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, tímto postupem je třeba rozumět i procesní pochybení soudu, který rozhodl ve věci bez jednání, ač nebyly splněny předpoklady pro takovýto postup a znemožnil tak účastníku řízení uplatnit při jednání procesní práva, která mu dává občanský soudní řád (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2011 sp. zn. 32 Cdo 1053/2010). Protože námitky stěžovatele odpovídají uvedenému důvodu zmatečnosti a ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí, proti němuž bylo možné podat žalobu pro zmatečnost, je zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal tento procesní prostředek. Z ústavní stížnosti, ani příslušného spisu okresního soudu, který si Ústavní soud pro účely tohoto řízení, vyžádal, totiž neplyne, že by jej podal a že by o něm bylo rozhodnuto. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než jeho ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítnout.
Závěrem Ústavní soud dodává, že v průběhu řízení obdržel vyjádření Okresního soudu v Pardubicích i vedlejší účastnice k předmětné ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že první vyjádření pouze odkazovalo na obsah příslušného spisu a druhé obsahovalo toliko poukaz na bagatelnost věci (jako eventuálního důvodu pro odmítnutí ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost), nepovažoval Ústavní soud za účelné je následně zasílat stěžovateli k replice, neboť ani jeho odlišný názor na otázku opodstatněnosti ústavní stížnosti by nemohl nic změnit na výsledku řízení. Žádné z těchto vyjádření se navíc nezabývalo otázkou přípustnosti ústavní stížnosti a Ústavní soud při svém rozhodování ani z jednoho z nich nevycházel.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2015
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj