ECLI:CZ:US:2015:1.US.769.15.1
sp. zn. I. ÚS 769/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. arch. Jarmily Žákovské, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015 č. j. 32 Cdo 5181/2014-238, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla dne 13. 3. 2015 doručena ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015 č. j. 32 Cdo 5181/2014-238, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2014 č. j. 25 Co 236/2014-217 (o potvrzení rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 2. 2014 č. j. 11 C 114/2010-199 o zastavení řízení ve věci návrhu stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro odvolací řízení, a o neustanovení zástupce pro dovolací řízení).
2. Nejvyšší soud v rozhodnutí o odmítnutí dovolání konstatoval, že stěžovatelka (dovolatelka) nemusela být v dovolacím řízení v tomto případě zastoupena advokátem, avšak v podání nevyslovila nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o nutnosti zastavit řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté nebo s názorem soudu, že postupným odmítáním advokátů se právo stěžovatelky na ustanovení zástupce pro danou věc vyčerpalo. Dovolání bylo proto pro vady obsahu odmítnuto.
3. Před věcným posouzením ústavní stížností napadeného rozhodnutí je Ústavní soud vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny formální předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro meritorní rozhodnutí o ústavní stížnosti. Posuzovat je nutno mj. přípustnost ústavní stížnosti.
4. Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Uvedenými prostředky se podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu rozumí, vyjma návrhu na obnovu řízení, i mimořádné opravné prostředky (a to včetně takového, který orgán, jenž o opravném prostředku rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení; viz §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění od 1. 1. 2013).
5. Ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřením zásady subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná, tedy pokud byly vyčerpány všechny dostupné procesní prostředky obrany (mimo zákonem výslovně stanovené výjimky).
6. Ač v daném případě stěžovatelka podala proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci zastavení řízení o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů dovolání, je nutno podotknout, že z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015 č. j. 32 Cdo 5181/2014-238 se podává, že dovolání bylo podáno se zásadními obsahovými vadami. Ústavní soud proto nepokládá podaný opravný prostředek za řádnou obranu proti rozhodnutí o zastavení řízení o návrhu na osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta pro odvolací řízení, a o neustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, která by zakládala přípustnost ústavní stížnosti (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 3. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2496/13 nebo ze dne 28. 1. 2015 sp. zn. I. ÚS 204/15). Vadnost dovolání musí být z pohledu nepřípustnosti ústavní stížnosti posuzována shodně s případem, kdy dovolání nebylo podáno. Ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu by tak ústavní stížnost byla nepřípustná.
7. Pokud jde o napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, ústavní stížnost je přípustná, byla ovšem podána s vadami.
8. Ústavní soud dne 7. 4. 2015 stěžovatelku vyzval - s náležitým poučením o následcích případné nečinnosti - k odstranění vad podání, spočívajících v absenci povinného právního zastoupení advokátem podle §30 zákona o Ústavním soudu a v nedostatku dalších zákonných náležitostí návrhu ve smyslu tohoto předpisu.
9. Stěžovatelce byla k odstranění vad ústavní stížnosti určena lhůta 30 dnů od doručení výzvy. Výzva Ústavního soudu byla stěžovatelce doručena dne 18. 4. 2015. Lhůtu k odstranění vad podání Ústavní soud stěžovatelce prodloužil, a to do 30. 6. 2015. Vady ústavní stížnosti nebyly stěžovatelkou ani do dnešního dne odstraněny.
10. Ústavní soud v řízení zjistil, že stěžovatelce byl Českou advokátní komorou (dále též jen "komora") pro řízení u Ústavního soudu ustanoven advokát JUDr. Petr Bokotej, který stěžovatelce neodmítl právní službu poskytnout, avšak stěžovatelka tomuto advokátu neudělila plnou moc k zastupování před Ústavním soudem. Ústavní soud si vyžádal stanovisko České advokátní komory (došlo dne 1. 10. 2015), zda lze stěžovateli v případě, že pro narušení důvěry nesouhlasí s osobou určeného advokáta, Českou advokátní komorou ustanovit advokáta nového. Ustálenou praxí České advokátní komory je, že pro jedno řízení neustanovuje stěžovateli dalšího advokáta (pokud určený advokát neodmítl právní službu poskytnout nebo nepožádal-li advokát komoru ze zákonem stanoveného titulu o určení jiného advokáta; o tom byla stěžovatelka Českou advokátní komorou písemně vyrozuměna dopisem ze dne 22. 6. 2015 č. j. 1498/15). Důvod tohoto postupu spočívá v tom, aby nedocházelo ke zneužívání možnosti určení advokáta komorou pro bezplatné právní zastoupení. Ústavní soud pak stěžovatelům právní zástupce pro řízení sám neustanovuje.
11. Vzhledem k tomu, že by ze strany České advokátní komory nedošlo k určení nového advokáta stěžovatelce k podání ústavní stížnosti v tomto řízení, a se zřetelem k okolnosti, že stěžovatelka žádala Českou advokátní komoru o ustanovení advokáta a pro smluvní zvolení advokáta (tj. bez součinnosti České advokátní komory) jí byla Ústavním soudem do dnešního data poskytnuta doba dostatečně dlouhá, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl pro neodstraněné vady.
12. Z důvodu neodstraněných vad ústavní stížnosti Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost proti rozhodnutí dovolacího soudu odmítnout, a to podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Vzhledem k vysloveným právním závěrům Ústavní soud nerozhodoval o přerušení řízení o ústavní stížnosti pro stěžovatelkou namítané řízení o omezení svéprávnosti, které je v současnosti vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 15 Nc 711/2014.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2015
Ludvík David. v. r.
soudce zpravodaj