ECLI:CZ:US:2015:1.US.777.14.1
sp. zn. I. ÚS 777/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Kamila Cinka, zastoupeného Mgr. Alexejem Vaškem, advokátem, se sídlem Národní třída 262/4, Hodonín, proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 11. 2013 č. j. 16 C 189/2013-37, za účasti Okresního soudu v Hodoníně, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Okresního soudu v Hodoníně, kterým mělo být porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným rozhodnutím okresní soud vyhověl žalobě o zaplacení částky 1.093 Kč s příslušenstvím coby bezdůvodného obohacení stěžovatele (žalovaného) a dále stěžovateli uložil nahradit žalobci náklady řízení v částce 1.000 Kč. Okresní soud rozhodl na základě podané žaloby a následného vyjádření stěžovatele k ní, ovšem bez nařízení jednání, s čímž podle napadeného rozhodnutí oba účastníci řízení souhlasili (dle §115a občanského soudního řádu).
3. Stěžovatel rozporuje, že by takový souhlas udělil, naopak zdůrazňuje, že okresnímu soudu k jeho výzvě výslovně oznámil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to v elektronické podobě, e-mailem adresovaným na elektronickou podatelnu soudu. Následně pak byl vyzván k vyjádření k žalobě a doložení listinných důkazů, kteréžto výzvě rovněž vyhověl. Stěžovatel tedy očekával, že ve věci bude nařízeno ústní jednání, avšak namísto toho okresní soud rozhodl bez něj a v odůvodnění svého rozhodnutí se ani řádně nevypořádal se stěžovatelovým požadavkem na ústní projednání věci. Přitom podle stěžovatele bylo jeho elektronické podání, byť neopatřené uznávaným elektronickým podpisem, zcela postačujícím vyjádřením vůle projednat danou právní věci při ústním jednání; opačný závěr okresního soudu naopak představoval přílišný formalismus ústící v porušení stěžovatelova práva na ústní projednání věci.
4. K ústavní stížnosti se vyjádřil též okresní soud jako účastník řízení; jeho vyjádření však neobsahovalo žádné argumenty či informace, z nichž by Ústavní soud při posuzování ústavní stížnosti vycházel, proto není třeba rekapitulovat jeho obsah. Ze stejného důvodu Ústavní soud nepřistoupil ani k zaslání tohoto vyjádření stěžovateli s možností podat k němu repliku.
5. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 16 C 189/2013, který si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
7. V projednávaném případě je na prvním místě třeba zdůraznit, že ve věci samé se jednalo o bagatelní částku. Ústavní soud přitom již ve své dřívější rozhodovací praxi dovodil, že v případech bagatelních věcí, u nichž není připuštěno ani odvolání, je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, a to s výjimkou zcela extrémního pochybení obecného soudu zřetelně zasahujícího do základních práv stěžovatele [příkladmo usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. Bagatelní částky totiž - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod (například usnesení sp. zn. I. ÚS 1023/08 ze dne 14. 5. 2008).
8. Tak je tomu i v nyní projednávaném případě. Ústavní soud sice již v minulosti několikrát vyhověl ústavním stížnostem i v bagatelních věcech, kde se stěžovatelé - stejně jako stěžovatel v nyní projednávaném případě - dovolávali porušení svého práva na spravedlivý proces a na projednání věci ve své přítomnosti (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny), nicméně v těchto případech došlo ke zcela extrémním pochybením obecných soudů, které dotčeným stěžovatelům úplně odebraly možnost předstoupit před soud, vyjádřit se k žalobě a předložit důkazy za účelem hájení svých práv, a které naopak meritorně rozhodly bez jakéhokoli uvážení argumentace a námitek dotčených stěžovatelů [viz například nález sp. zn. IV. ÚS 1685/11 ze dne 21. 11. 2011 (N 198/63 SbNU 307) a nález sp. zn. II. ÚS 3679/12 ze dne 16. 4. 2013 (N 57/69 SbNU 109)]. V nyní projednávané věci ovšem k takovému zcela extrémnímu pochybení okresního soudu nedošlo. Na jednu stranu je sice třeba přisvědčit stěžovateli, že v řízení před okresním soudem výslovně vyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání svým elektronickým přípisem, k němuž okresní soud nepřihlédl, ač měl, nehledě na to, že ono podání nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem (ten je dle §42 občanského soudního řádu vyžadován jen v případě podání s návrhem ve věci samé). Na druhou stranu je však nutné zdůraznit, že okresní soud zde nerozhodl zcela bez jakéhokoli uvážení argumentace a námitek stěžovatele, tedy aniž by měl stěžovatel jakoukoli možnost vyjádřit se k žalobě a předložit důkazy za účelem hájení svých práv. Naopak stěžovatel před vydáním meritorního rozhodnutí ve věci okresnímu soudu předložil jak své písemné vyjádření k žalobě, tak listinné důkazy pro svá tvrzení, přičemž jak je patrné z odůvodnění napadeného rozhodnutí, okresní soud se stěžovatelem předloženými argumenty a námitkami zabýval a řádně se s nimi vypořádal. Proto ve stěžovatelově případě nelze mít pochybení okresního soudu v podobě rozhodnutí věci bez nařízení jednání za natolik extrémní a zřetelně zasahující do základních práv stěžovatele, aby případ dosáhl ústavněprávní roviny (srov. též shora citovaný nález sp. zn. III. ÚS 405/04 a usnesení sp. zn. I. ÚS 1023/08).
9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. března 2015
Ludvík David, v. r.
předseda senátu