ECLI:CZ:US:2015:2.US.1077.15.1
sp. zn. II. ÚS 1077/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Martina Kini, zastoupeného Mgr. Martinou Houžvovou, advokátkou, se sídlem Slezská 103, 130 00 Praha 3, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 1. 2015 č. j. 55 To 480/2014-226, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. 4. 2015, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud") ze dne 15. 1. 2015 č. j. 55 To 480/2014-226 (dále jen "rozsudek krajského soudu"), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. 2 T 194/2014-186, podané jím jakožto poškozeným do výroku, jímž byl dle §229 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ústavní stížnost není přípustná.
Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je přitom její subsidiarita. Ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, kdy již nelze k ochraně práva využít jiné prostředky.
Za situace, kdy stěžovatel svoji ústavní stížnost směřuje výhradně proti výroku o náhradě škody vydaném v trestním řízení, není dán prostor k intervenci Ústavního soudu, neboť stěžovatel může svá majetková práva hájit v prostoru daném normami občanskoprávními (obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3621/12, dostupné na: http://nalus.usoud.cz).
Nutno zdůraznit, že adhezní řízení má ve vztahu k meritornímu trestnímu řízení, byť je jeho integrální součástí, v jistém smyslu pouze akcesorickou povahu. Nikoliv trestní řízení a priori, nýbrž toliko civilní řízení je řízením bezvýjimečně zaručujícím, za splnění zákonem předepsaných podmínek, možnost domoci se uplatněného majetkového nároku. Napadené usnesení nezbavuje stěžovatele možnosti podání žaloby v občanskoprávním řízení.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. listopadu 2015
JUDr. Radovan Suchánek v. r.
soudce zpravodaj