ECLI:CZ:US:2015:2.US.1116.15.1
sp. zn. II. ÚS 1116/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Martiny Rosolové, právně zastoupené Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015 sp. zn. 7 To 489/2014 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 11. 2014 sp. zn. 2 T 129/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 4. 2015 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých ústavně zaručených práv domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, kterými byla uznána vinnou přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §246 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.
K porušení základních práv stěžovatelky mělo dojít v důsledku nezákonného a protiústavního postupu soudu, kdy ten "rozhodl o vině stěžovatelky, ačkoli před soudem popsala skutková děj o kterém byla subjektivně přesvědčena že je pravdivý (sic)."
Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.
Podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle ustanovení §75 odst. 1 je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3). Za procesní prostředek k ochraně práva zákon považuje jak řádný, tak i mimořádný opravný prostředek (s výjimkou žaloby na obnovu řízení), stejně jako jakýkoli jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítaného nedostatku, resp. vady řízení či vady rozhodnutí. Ustanovení §75 odst. 1 přitom nerozlišuje mezi řádnými, mimořádnými opravnými prostředky či jinými procesními prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat příslušný procesní prostředek, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena.
Ve svém stanovisku ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., Ústavní soud vyložil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání, resp. dokud o podaném dovolání nebylo rozhodnuto. Ústavní soud totiž nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do jeho činnosti.
V projednávané věci Ústavní soud dotazem u Obvodního soudu pro Prahu 1 zjistil, že stěžovatelka v předmětné trestní věci podala dne 17. 4. 2015 dovolání, o kterém zatím nebylo rozhodnuto. Ústavní stížnost je tudíž pro předčasnost nepřípustná, neboť o dovolání podaném stěžovatelkou dosud nebylo rozhodnuto.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2015
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj