ECLI:CZ:US:2015:2.US.1740.14.1
sp. zn. II. ÚS 1740/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaj) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Jaroslavy Kružíkové, zastoupené JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem AK se sídlem Tyršova 64, 547 01 Náchod, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 2014 č. j. 21 Co 7/2014-146, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. května 2014, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. čl. 1 odst. 1, čl. 90 a čl. 96 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 a čl. 17 Všeobecné deklarace lidských práv, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. února 2014 č. j. 21 Co 7/2014-146 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě dne 24. října 2013 č. j. 55 C 107/2012-116, kterým okresní soud uložil žalované (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") povinnost zaplatit žalobci 24.456 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky 24.456 Kč za dobu od 18. října 2011 do zaplacení (výrok pod bodem I.), dále okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení 29.032 Kč (výrok pod bodem II.) a povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu 3.200 Kč na účet Okresního soudu v Náchodě (výrok pod bodem III.). Krajský soud v Hradci Králové dále uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 9.046 Kč. Předmětem řízení byla náhrada škody způsobené neoprávněným odběrem elektřiny a vynaložením nákladů na zjištění neoprávněného odběru.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že Krajský soud v Hradci Králové se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že určení množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny podle §9 odst. 1 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny (dále jen "vyhl. č. 82/2011 Sb.") není zpětně objektivně možné, a proto byl opodstatněný postup podle §9 odst. 2, resp. 3 až 8 citované vyhlášky. Stěžovatelka namítá, že výše uvedený závěr krajského soudu není správný.
Stěžovatelka uvádí, že v řízení pouze principiálně namítala, že nebylo postupováno podle ustanovení §9 odst. 1 vyhl. č. 82/2011 Sb., které stanoví postup určení množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny. Stěžovatelka poukazuje na to, že soud nepochopil, že předmětem sporu nebyla vypočtená výše škody za neoprávněný odběr elektřiny, ale oprávněnost požadavku na úhradu té části pohledávky žalované, kterou stěžovatelka neprovedla. Stěžovatelka uvádí, že ani netvrdí, jakým postupem by bylo možno množství neoprávněně odebrané elektřiny následně změřit nebo jinak prokazatelně zjistit, pouze vytýká žalobci, že se o to nepokusil. Přitom stěžovatelka nenapadala způsob výpočtu a svou platbou způsob výpočtu akceptovala.
Dále stěžovatelka uvádí, že podle krajského soudu správnost vyčíslení provedeného žalobcem potvrdil znalec. Správnost vyčíslení ale nebyla předmětem sporu. Znalec potvrdil správnost matematického výpočtu technicky dosažitelného odběru elektřiny. K potvrzení správnosti matematického výpočtu nebylo zapotřebí vypracovávat znalecký posudek. Stěžovatelka navíc proti výpočtu jako takovému nic nenamítala. Přesto podle stěžovatelky nelze opomenout, že znalec škodu vyčíslil částkou ve výši 254.000 Kč, tedy částkou nižší než určenou podle vyhl. č. 82/2011 Sb.
III.
Ústavní soud není součástí soudní soustavy (čl. 91 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti, konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci "podústavního" práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).
Krajský soud v Hradci Králové se v souzené věci ztotožnil se závěrem okresního soudu, že určení množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny podle §9 odst. 1 vyhl. č. 82/2011 Sb., není zpětně objektivně možné, a proto byl opodstatněný postup podle §9 odst. 2, resp. 3 až 8 vyhl. č. 82/2011 Sb. Krajský soud poukázal na to, že žalovaná ani netvrdí, jakým postupem by bylo možno množství neoprávněně odebrané elektřiny následně změřit nebo jinak prokazatelně zjistit, pouze vytýká žalobci, že se o to nepokusil. Správnost vyčíslení provedeného žalobcem potvrdil znalec. Částka vyčíslená znalcem ve výši 254.000 Kč byla pouze jeho hypotetickou úvahou o limitech případné dohody stran podle §9 odst. 10 vyhl. č. 82/2011 Sb., a nikoli zpochybněním výpočtu žalobce. Krajský soud poukázal na to, že existence písemné výzvy k uzavření dohody není zákonnou podmínkou vyčíslení škody postupem podle §9 odst. 2 a 3 až 8 ani předpokladem pro uplatnění nároku u soudu. K doporučení znalce, aby bylo postupováno podle §9 odst. 7 vyhl. č. 82/2011 Sb., nelze podle odvolacího soudu přihlížet, protože jde o právní posouzení, které znalci nepřísluší. Požadavek žalované na snížení náhrady škody o zálohy zaplacené žalovanou nemá oporu v platném právu. Podle ust. §9 odst. 7 vyhl. č. 82/2011 Sb., v případě, že došlo k neoprávněnému zásahu do elektroměru, se od spotřeby vypočtené podle odst. 6 odečte spotřeba elektřiny naměřená. Odpočet záloh od výše škody, jehož se domáhala žalovaná, by podle krajského soudu ve skutečnosti znamenal, že by zálohy byly uplatněny dvakrát - jednou v rámci vyúčtování měřené spotřeby a podruhé v rámci vyčíslení škody postupem podle §9 odst. 2 citované vyhlášky vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny v důsledku nelegálního napojení před elektroměrem. Krajský soud dále konstatoval, že s námitkami týkajícími se nezbytně nutných nákladů se vypořádal okresní soud dostatečně a v souladu se zjištěným skutkovým stavem. Postup při zjišťování neoprávněného odběru byl zdokumentován na DVD záznamu, účast dvou techniků a průběh zjišťování neoprávněného odběru jsou objektivně doložitelné. Rozdíl v počtu najetých km a čase stráveném cestou (navíc nikoli významný) považuje krajský soud za dostatečně vysvětlený žalobcem v podání ze dne 1. března 2013. Cenu účtovanou žalobci od společnosti ČEZ Měření s. r. o. žalobce prokázal platným ceníkem (č. 1. 22 spisu) a výše účtované sazby byla podložena i informací o sazbách (vyšších) účtovaných jinou společností. Uvedeným závěrům krajského soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Ústavní soud ověřil, že postup krajského soudu byl řádně odůvodněn a jeho rozhodnutí odpovídá zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci krajského soudu, tak jak je rozvedena v jeho rozhodnutí vydaném v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jeho úvahy neshledal Ústavní soud nikterak nepřiměřenými či extrémními.
Ústavní soud konstatuje, že krajský soud v předmětné věci rozhodoval v souladu s právy podle hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislého soudu.
Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2015
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu