ECLI:CZ:US:2015:2.US.205.15.1
sp. zn. II. ÚS 205/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatelky Eriky Novákové, proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 28. 11. 2014, č. j. 19 C 122/2014-62, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Dne 21. 1. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jímž stěžovatelka brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Okresního soudu v Písku.
Stěžovatelčino podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§30, §31 cit. zákona).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byla navrhovatelka vyzvána přípisem, jí doručeným dne 29. 1. 2015, v němž byla též upozorněna, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jí náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.
Navrhovatelka však k této výzvě Ústavního soudu vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranila, přičemž lhůta k odstranění vytknutých vad marně uplynula dne 2. 3. 2015.
Ústavní soud za této situace konstatuje, že navrhovatelka vady svého návrhu neodstranila. Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 89/94 ze dne 29. 11. 1994 (N 58/2 SbNU 151; veškerá judikatura Ústavního soudu dostupná též z: www.nalus.usoud.cz), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatelky, která se domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí okresního soudu, přičemž však nikterak nespecifikuje, v jakých ohledech měla být porušena její základní lidská práva a svobody. Jakkoliv si je Ústavní soud vědom omezených možností stěžovatelky předestřít zásadní ústavněprávní argumentaci, bylo na ní, aby vyslyšela výzvu Ústavního soudu a zvolila si advokáta, jenž by vylíčil, v čem spočívalo omezení základních lidských práv a svobod. Pokud tak neučinila, nemůže tuto její nečinnost Ústavní soud nikterak nahrazovat a stížnost stěžovatelky tak ani nemůže posoudit ve věci samé.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh stěžovatelky odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. března 2015
Vojtěch Šimíček v. r.
zpravodaj