ECLI:CZ:US:2015:2.US.2978.15.1
sp. zn. II. ÚS 2978/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti Jana Zapletala, zastoupeného Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. 2, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 8. 2015 č. j. 5 Cmo 303/2015-44, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel brojí proti shora označenému rozhodnutí, jímž mělo být porušeno jeho základní právo zaručené ustanovením čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
V právní věci, ve které figuruje stěžovatel jako jeden z žalovaných (z titulu směnečného rukojemství), Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2015 č. j. 53 Cm 68/2015-25 vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí předmětné podání ve vztahu k třetímu žalovanému subjektu; následně usnesením ze dne 15. 7. 2015 č. j. 53 Cm 68/2015-36 vyslovil (v části týkající se žalované - výstavce vlastní směnky a stěžovatele) svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Krajskému soudu v Ostravě. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením usnesení městského soudu v plném rozsahu změnil tak, že se místní nepříslušnost Městského soudu v Praze nevyslovuje.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s napadeným usnesením, přičemž zdůrazňuje, že místní příslušnost Městského soudu v Praze byla založena toliko proto, že na směnku byl dodatečně připsán - bez jeho vědomí i bez vědomí výstavce - jako aval třetí žalovaný subjekt, jenž je navíc personálně propojen právě s žalobkyní. Takový postup proto považuje stěžovatel za obcházení zákona, jež má za následek porušení jeho základního práva na zákonného soudce.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost se tedy vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
Výše popsaný princip subsidiarity se před nabytím účinnosti zákona č. 404/2012 Sb. neuplatnil bezvýjimečně, neboť stěžovatel nebyl povinen vyčerpat mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb.), a tak bylo jen na rozhodnutí stěžovatele, zda takovýto prostředek využije. Zákonem č. 404/2012 Sb. bylo ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu pozměněno v tom smyslu, že na rozdíl od dosavadní právní úpravy musí být nově vyčerpán i tento mimořádný opravný prostředek. I nadále přitom platí, že pokud bylo následně dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto z důvodu závisejícího na jeho uvážení, je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Vrchní soud v poučení napadeného usnesení uvedl, že proti tomuto usnesení je možné - za zákonem předvídaných podmínek - podat dovolání.
Stěžovatel v ústavní stížnosti žádný důvod nepodání dovolání neuvádí a otázkou přípustnosti ústavní stížností se vůbec nezabývá, patrně proto, že ji - nedůvodně - považuje a priori za přípustnou.
Jestliže tedy stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání, přestože z ústavní stížnosti nevyplývá žádná skutečnost, proč by právě tento opravný prostředek vyčerpat neměl, je třeba hodnotit jeho ústavní stížnost jako podání nepřípustné.
Pro úplnost se připomíná, že ve smyslu závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13 (U 5/68 SbNU 541) jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva, jako je tomu např. v případě žaloby pro zmatečnost dle ustanovení §229 odst. 1 až 3 občanského soudního řádu. Nejde-li proto o tento případ, může se účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné dle ustanovení §237 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb.
Ústavní soud proto shledal ústavní stížnost nepřípustnou, pročež ji musel podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout; o nepřípustnosti podání rozhoduje bez jednání soudce zpravodaj, jenž tak učinil ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. října 2015
JUDr. Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj