ECLI:CZ:US:2015:2.US.3133.14.1
sp. zn. II. ÚS 3133/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Vojtěcha Šimíčka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti P. B., zastoupeného Mgr. Štěpánem Šťastníkem, advokátem, AK se sídlem Olomoucká 153/25, 746 01 Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2014 č. j. 4 To 197/2014-198 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 5. 2014 č. j. 4 T 29/2010-186, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označených rozhodnutí, jimiž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 4 T 29/2010; v tomto trestním řízení byl stěžovatel uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle ustanovení §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterého se dopustil tím, že (stručně vyjádřeno) dne 28. 1. 2010 kolem 7.30 hod. řídil motorové vozidlo Škoda Roomster, přestože v té době podléhal správní sankci zákazu řízení všech motorových vozidel a nebyl v uvedenou dobu držitelem řidičského oprávnění. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvanácti měsíců a k trestu zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců.
Stěžovatel tvrdil, že v původním řízení nebyl proveden žádný důkaz o tom, že to byl právě on, kdo dne 28. 1. 2010 řídil motorové vozidlo, neboť zasahující policisté se na místě objevili až po nehodě, poté, co řidička vozidla odešla do blízké vesnice pro pomoc. Jeho verzi skutkového děje orgány činné v trestním řízení neuvěřily a výpověď policisty Sitty se stala základem odsuzujícího rozsudku. V této souvislosti stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 268/03, N165/35 SbNU 241), podle kterého nelze použít výslech policistů, kteří pořizovali záznam o podaném vysvětlení, a tvrdil, že důkaz výpovědí policisty Sitty nebyl získán ústavně přípustným způsobem. Přesto však posloužil Okresnímu soudu v Opavě a Krajskému soudu v Ostravě jako kritérium věrohodnosti stěžovatelem nově navržených důkazů v řízení o návrhu na obnovu trestního řízení, což vedlo k jejich nesprávnému hodnocení a zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Opavě, sp. zn. 4 T 29/2010, vyplynulo, že odsouzený stěžovatel podal návrh na obnovu řízení odůvodněný tím, že vyšla najevo existence svědka, který viděl nehodu dne 28. 1. 2012, a odsouzený hodlá prokázat, že vozidlo řídila jiná osoba, která nevěděla o tom, že odsouzený má uložen trest zákazu řízení motorových vozidel. Okresní soud vyslechl svědka Luďka Opluštila a přítelkyni odsouzeného Lucii Peštovou, konstatoval obsah písemných materiálů pořízených v trestním řízení a poté ústavní stížností napadeným usnesením návrh na povolení obnovy řízení zamítl. Podle okresního soudu nemohla obecná výpověď svědka Opluštila, ani výpověď svědkyně Peštové, na původním rozhodnutí nic změnit. Soud též vyložil, proč považoval stěžovatelovu verzi skutkového děje od samotného počátku za nevěrohodnou. Stížnost stěžovatele Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením zamítl, neboť shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v důkazní situaci žádná změna nenastala a stěžovatelem nově předložené důkazy nemohly zvrátit rozhodnutí o vině skutkem, kterým byl v původním řízení uznán vinným.
Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
Ústavní soud předesílá, že v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení obecný soud nepřezkoumává zákonnost, správnost a odůvodněnost původního rozhodnutí, ale posuzuje, zda nové skutečnosti či důkazy dříve neznámé ve spojení s důkazy již provedenými by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu; ne každá nová skutečnost či důkaz jsou proto schopné vyvolat následky předpokládané v §278 a násl. trestního řádu.
Směřuje-li ústavní stížnost proti usnesení, jímž byl trestním soudem zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, může být měřítkem důvodnosti ústavní stížnosti pouze otázka, zda existovaly relevantní důvody pro povolení obnovy řízení, respektive zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč stěžovatelem předestřené důkazy nebyly způsobilé důvod obnovy řízení založit. Samotný přezkum hodnocení důkazů a jejich konfrontace se skutkovými zjištěními učiněnými v původním trestním řízení však v zásadě není v pravomoci Ústavního soudu, neboť by se tímto konáním stavěl do role další instance v systému obecných soudů, což mu nepřísluší. Z hlediska ústavně právního přezkumu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny je proto především významné, zda obecné soudy posoudily předložené důkazy a jejich právní relevanci z hlediska naplnění podmínek pro povolení obnovy řízení a zda svá rozhodnutí adekvátně odůvodnily [(srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 178/03 ze dne 15. 4. 2004 (U 20/33 SbNU 417), usnesení sp. zn. III. ÚS 62/04 ze dne 15. 4. 2004 (U 19/33 SbNU 409), usnesení sp. zn. III. ÚS 361/07 ze dne 29. 12. 2008, usnesení sp. zn. III. ÚS 3077/07 ze dne 3. 7. 2008, usnesení sp. zn. IV. ÚS 664/14 ze dne 25. 3. 2014 a další dostupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz].
V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by Okresní soud v Opavě a Krajský soud v Ostravě porušily práva stěžovatele zaručená v čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť se jeho návrhem na povolení obnovy řízení zabývaly, okresní soud vyslechl stěžovatele a svědky Opluštila a Peštovou, jejich výpovědi hodnotil a poté svoje závěry ústící v zamítavé rozhodnutí přiměřeně odůvodnil. Rovněž Krajský soud v Ostravě věnoval stížnostním námitkám stěžovatele přiměřenou pozornost a adekvátním způsobem se s nimi vyrovnal. Ústavní soud připomíná, že nesouhlas stěžovatele s hodnocením důkazů předložených v návrhu na povolení obnovy řízení a s právními závěry soudů obou stupňů nezakládá sám o sobě důvodnost ústavní stížnosti. Podle ustálené a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu je výlučně na obecných soudech, aby ve fázi řízení o povolení obnovy řízení hodnotily relevanci jim předložených důkazů a dostačujícím způsobem ve svých rozhodnutích osvětlily, proč návrhu nevyhověly. Tak se také stalo v projednávané věci, a proto Ústavní soud rozhodnutí Okresního soudu v Opavě a Krajského soudu v Ostravě respektoval. Ústavní soud nepřisvědčil stěžovatelovu tvrzení, že v řízení o povolení obnovy řízení byly nové důkazy poměřovány z hlediska jejich věrohodnosti výpovědí policisty učiněnou v původním trestním řízení, neboť nic takového z napadených rozhodnutí nezjistil.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2015
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu