ECLI:CZ:US:2015:2.US.3242.13.1
sp. zn. II. ÚS 3242/13
Usnesení
Ústavní soud v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudce Jiřího Zemánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Petra Kročila a 2) Svatopluka Juráně, obou zastoupených Mgr. Jaroslavem Jurášem, advokátem se sídlem Lešetín I/674, 760 01 Zlín, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 28. 8. 2013, č. j. 59 Co 365/2013-60, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelé se obrátili na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí být dotčeni na svých ústavně garantovaných právech. Namítají porušení čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně ústavní stížností napadeným usnesením změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrhy stěžovatelů (jakožto žalobců) na vydání předběžných opatření podle §75b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), odmítl. Jednalo se o návrh, který v sobě zahrnoval tři dílčí návrhy na předběžná opatření, a to na uložení povinnosti žalovanému zdržet se zásahů do svých pozemků, uvést své pozemky do původního stavu a snášet užívání svých pozemků jimi a dalšími osobami. To vše z důvodu, aby byl umožněn přístup a příjezd stěžovatelům na jejich pozemky.
Proti shora uvedenému usnesení podali stěžovatelé ústavní stížnost.
II.
V ústavní stížnosti nejprve konstatují, že napadené usnesení změnilo rozhodnutí soudu prvního stupně pro absenci odůvodnění a současně pro nesložení jistoty v požadované výši.
Pokud jde o absenci odůvodnění prvostupňového rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, stěžovatelé se domnívají, že ustanovení §169 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu výslovně umožňuje absenci odůvodnění usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření. Podle stěžovatelů je též názor odvolacího soudu v rozporu i se samotnou rozhodovací praxí Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3805/11).
Co se týče nesložení jistoty v požadované výši, stěžovatelé mají za to, že rozhodnutím odvolacího soudu byla porušena zásada zákazu denegatio iustitiae. Výklad odvolacího soudu je nesprávný a formalistický. Domnívají se, že i přesto, že požadovali v rámci návrhu na vydání předběžného opatření tři výroky, stále se jedná o jedno předběžné opatření, a tudíž splnili předpoklad stanovený v §75b odst. 1 občanského soudního řádu složením jistoty ve výši 10 000,- Kč.
III.
Ústavní soud, jak již mnohokrát v rozsáhlé rozhodovací praxi konstatoval, není součástí soustavy soudů, a proto není povolán k přezkumu jejich rozhodnutí jako další odvolací orgán. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Samotný postup v řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad práva, jakož i jeho aplikace, náleží obecným soudům, které jsou součástí soudní soustavy podle čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky.
Ústavní soud je povolán toliko k přezkumu ústavnosti, tj. toho, zda nedošlo k porušení ústavních principů a základních práv a svobod účastníka řízení, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a zda výklad práva provedený obecnými soudy je ústavně konformní, resp. zda nebyl aktem "libovůle". Ústavní soud tedy koriguje jen ty nejextrémnější excesy (srov. nález ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, N 91/33 SbNU 377).
V posuzované věci stěžovatelé napadají usnesení odvolacího soudu, kterým byl odmítnut návrh stěžovatelů (jako žalobců) na vydání předběžného opatření.
Problematikou předběžných opatření se Ústavní soud zabýval opakovaně. Z jeho dosavadní judikatury vyplývá, že mohou být způsobilá zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení, i přesto, že jde o rozhodnutí svou podstatou dočasná. Posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření je především věcí obecného soudu. Ústavní soud se v rámci řízení o ústavní stížnosti může jen přesvědčit, zda tyto podmínky v dané věci vůbec byly dány (usnesení ze dne 22. 11. 2001, sp. zn. III. ÚS 349/01).
Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí a argumentace stěžovatelů dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením odmítl návrh na vydání předběžného opatření, neboť nebyla složena jistota ve správné výši. Současně nešlo o skutečnosti, u nichž zákon složení jistoty nepožaduje (§75b odst. 3 občanského soudního řádu). Stěžovatelé se domáhali vydání předběžného opatření ve smyslu §74 občanského soudního řádu, tj. před zahájením řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že se stěžovatelé domáhali v návrhovém řízení vydání předběžného opatření v objektivní kumulaci tří návrhů (zdržet se zásahů do svých pozemků, uvést své pozemky do původního stavu, snášet užívání svých pozemků jinými a dalšími osobami). Uzavřel, že navrhovatelé byli povinni splnit zákonnou podmínku složení jistoty za tři návrhy, složena byla jistota ve výši 10 000,- Kč. Proto bylo vyhovující usnesení soudu prvního stupně v odvolacím řízení změněno tak, že se návrhy žalobců odmítají.
Ústavní soud neshledal v postupu odvolacího soudu porušení základních práv stěžovatelů. Odvolací soud učinil závěry, jež jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky) a Ústavní soud je neshledal v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Rozhodnutí odvolacího soudu je dostatečně odůvodněno, vyplývá z něho, jaké závěry vedly obecný soud k odmítnutí návrhů stěžovatelů.
Právní institut jistoty dle §75b občanského soudního řádu slouží na jedné straně k zajištění nároku na náhradu škody nebo jiné újmy, která by mohla v souvislosti s nařízením předběžného opatření účastníkům odlišným od navrhovatele předběžného opatření vzniknout, na druhé straně byl do právní úpravy zaveden též z důvodu zabránění nadužívání tohoto institutu. Každému jednotlivému návrhu na vydání předběžného opatření odpovídá povinnost navrhovatele složit jistotu v zákonné výši. Jinými slovy, jestliže je v rámci jediného návrhu na vydání předběžného opatření formulováno vícero samostatných návrhů, povinnosti složit jistotu podléhá každý z těchto návrhů. Takový výklad pak logicky odpovídá i tomu, že pokud je pro každý z návrhů podán samostatný návrh na vydání předběžného opatření, není pochyb o tom, že každý návrh podléhá složení jistoty. Kumulací vícero návrhů v jediný společný návrh na vydání předběžného opatření by tak docházelo k obcházení smyslu právní úpravy jistoty.
Ústavní soud navíc připomíná, že stěžovatelům nic nebránilo podat nový návrh na vydání předběžného opatření za současného dodržení zákonné podmínky stanovené v §75b odst. 1 občanského soudního řádu, tj. složení jistoty v požadované výši.
Pokud jde o námitku stěžovatelů, týkající se absence odůvodnění, Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatelé mýlí, pokud uvádějí, že odvolací soud odmítl návrhy stěžovatelů na vydání předběžného opatření na základě dvou skutečností, a to že v usnesení soudu prvního stupně absentuje odůvodnění, a dále že nebyla složena jistota. Z napadeného usnesení odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, že důvodem odmítnutí návrhu bylo nesplnění zákonné podmínky složení jistoty ve správné výši (viz str. 3, třetí odstavec zdola usnesení odvolacího soudu), a nikoli absence odůvodnění. Úvaha, prakticky nad rámec, odvolacího soudu stran absence odůvodnění proto nemůže založit kasaci napadeného usnesení.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručeného základního práva stěžovatelů, když obecné soudy rozhodovaly v souladu s právy podle hlavy páté Listiny, byla ústavní stížnost stěžovatelů podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2015
Radovan Suchánek v. r.
předseda II. senátu Ústavního soudu