ECLI:CZ:US:2015:2.US.3309.14.1
sp. zn. II. ÚS 3309/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jana Miky, zastoupeného JUDr. Pavlem Kavinkem, advokátem se sídlem Králodvorská 16, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2014, č. j. 7 Cmo 352/2014-44, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým vrchní soud zastavil odvolací řízení o nařízení předběžného opatření. Dne 12. 11. 2013 podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření, kterému Městský soud v Praze vyhověl usnesením ze dne 13. 11. 2013, č. j. 2 Nc 1131/2013-7. V tomto rozhodnutí městský soud uložil žalovanému ing. M. Vondráčkovi, aby se zdržel zcizování a zatěžování dále konkretizovaných nemovitostí a stěžovatelovi soud uložil, aby do 30 dnů od doručení tohoto usnesení podal předmětnou žalobu. Proti tomuto usnesení o předběžném opatření brojil ing. M. Vondráček odvoláním, přičemž později též vytýkal, že předmětné předběžné opatření již zaniklo, neboť stěžovatel nepodal v soudem stanovené lhůtě žalobu. Promeškání této lhůty uznal (po výzvě k přezkoumání této skutečnosti ze strany odvolacího soudu) též městský soud, který přípisem dotčeným orgánům sdělil, že již došlo k zániku předběžného opatření. Následně vrchní soud shora označeným usnesením zastavil odvolací řízení, neboť předběžné opatření zaniklo ze zákona, a proto nejsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé ve smyslu ustanovení §103 občanského soudního řádu, a nedostatek těchto podmínek nelze odstranit.
2. Uvedené rozhodnutí dle stěžovatele porušilo jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení tohoto práva stěžovatel spatřuje především v chybném právním závěru vrchního soudu, který zastavil řízení o odvolání vedlejšího účastníka (odpůrce) proti uloženému předběžnému opatření z důvodu nepodání návrhu na zahájení řízení ze strany stěžovatele v soudem stanovené lhůtě 30 dnů. Zde stěžovatel zdůrazňuje, že třicetidenní soudcovská lhůta k podání žaloby začala běžet dnem 15. 11. 2013 a dle pravidel o počítání lhůt stanovených v ustanovení §122 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 by uplynula dne 14. 12. 2013. Vzhledem k tomu, že den 14. 12. 2013 připadl na sobotu, posledním dnem lhůty bylo pondělí 16. 12. 2013. Soudcovská lhůta k podání žaloby stanovená ve smyslu ustanovení §76 odst. 3 občanského soudního řádu je navíc lhůtou procesněprávní, nikoli hmotněprávní a proto postačí, aby byla žaloba posledního dne lhůty podána na poštu. Stěžovatel tedy dle svého názoru mohl ještě 16. 12. 2013 žalobu podat, přičemž dle podacího lístku tak učinil již dne 13. 12. 2013 (doručena pak žaloba byla dne 16. 12. 2013, dle stěžovatele nadále včas). Lhůta stanovená soudem tak byla zachována a žaloba byla podána včas. Proto stěžovatel soudí, že předběžné opatření vydané městským soudem ke dni rozhodnutí vrchního soudu nezaniklo a bylo stále účinné a vrchní soud tak měl o podaném odvolání věcně rozhodnout a nikoli řízení zastavit. Tímto postupem dle stěžovatele nezákonně přivodil zánik předběžného opatření a upřel mu tak možnost domáhat se svého práva (na vydání, resp. trvání předběžného opatření) u nezávislého a nestranného soudu.
3. Ústavní soud si vyžádal příslušný soudní spis Městského soudu v Praze (sp. zn. 2 Nc 1131/2013), ze kterého (a z veřejně přístupné databáze informací o průběhu soudních řízení přístupné na: http://infosoud.justice.cz/InfoSoud/public/search.jsp) zjistil, že ve věci samé již obecné soudy rozhodly a inkriminované soudní řízení, kterému předcházelo vydání napadeného rozhodnutí o předběžném opatření, je ve věci samé pravomocně skončeno. Proto Ústavní soud vyzval přípisem stěžovatele, aby se k této procesní situaci vyjádřil a případně sdělil, zda nadále na podané ústavní stížnosti trvá.
4. V podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 23. 1. 2015, stěžovatel uvedl, že na projednání ústavní stížnosti netrvá, ačkoli je přesvědčen, že byla podána důvodně a že Vrchní soud v Praze při své činnosti pochybil. Za situace, kdy bylo dané řízení již skončeno, se však jeví konstatování porušení práva stěžovatele již jako bezúčelné.
5. Za dané procesní situace interpretoval Ústavní soud tento procesní úkon stěžovatele jako zpětvzetí návrhu a řízení ve věci zastavil podle §77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. února 2015
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu