ECLI:CZ:US:2015:2.US.726.15.1
sp. zn. II. ÚS 726/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky ECO-ENERGIA CONSULTING s.r.o., se sídlem Dolnohorská 2398/66, Nitra, Slovenská republika, zastoupené JUDr. Tomášem Nielsenem, advokátem se sídlem Praha 1, Žatecká 55/14, proti výroku II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2014, č. j. 3 Cmo 382/2013 - 135, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 3. 2015 napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí.
Dříve, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3).
Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Před nabytím účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některých dalších zákonů, se uvedený princip neuplatnil bezvýjimečně. Stěžovatel totiž nebyl povinen vyčerpat mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 83/2004 Sb.). Bylo jen na jeho rozhodnutí, zda takovýto prostředek [v praxi se jednalo zjevně o dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012] využije. Ve smyslu §237 odst. 1 občanského soudního řádu bylo dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, nikoli tedy proti výroku o nákladech řízení. Právní úprava dovolání a s ní související úprava podmínek přípustnosti ústavní stížnosti však doznala s účinností od 1. ledna 2013 podstatných změn v souvislosti s přijetím již zmiňovaného zákona č. 404/2012 Sb. Podle §237 občanského soudního řádu ve znění od 1. 1. 2013 platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je přitom podle §237 občanského soudního řádu přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013 sp. zn. 29 ICdo 34/2013 in www.nsoud.cz).
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., je nyní stěžovatel povinen vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. To znamená, že musí vyčerpat i dovolání, jehož přípustnost (mimo jiné) závisí na posouzení podmínek uvedených v §237 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. Ústavní soud v této souvislosti vyslovil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle §241a odst. 1 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (blíže k této otázce srov. podrobně odůvodněné usnesení Ústavního soudu ze dne 28. března 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13, dostupné na http://nalus.usoud.cz).
V projednávané věci tedy představuje poslední prostředek k ochraně práva stěžovatelky, jejíž ústavní stížnost směřuje do nákladového výroku napadeného rozsudku, dovolání, které, aby se mohl Ústavní soud vůbec ústavní stížností stěžovatelky zabývat, je třeba vždy (pokud procesní předpisy jeho přípustnost nevylučují) vyčerpat. Pro posouzení, zda napadeným výrokem o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [(§238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu], je určující výše nákladů řízení. Tak tomu v projednávané věci nebylo, neboť z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že napadeným rozsudkem bylo uloženo žalovanému zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 108 577,50 Kč a náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 107 574 Kč. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že odvolací soud při výpočtu odměny advokáta pochybil, a stěžovatelce náleží na náhradě nákladů částka vypočítaná z tarifní hodnoty dle ustanovení §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) v návaznosti na ustavení §7 vyhlášky, a to dle výše peněžitého plnění nebo ceny věci anebo práva a jejich příslušenství v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká, nikoli dle §9 odst. 3 citované vyhlášky.
Z uvedeného plyne, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv ukládá. Shora uvedené současně vyvrací námitku stěžovatelky, že jí bylo odepřeno právo domáhat se přezkumu rozhodnutí u nezávislého a nestranného soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnul jako návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 24. března 2015
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj