infUsVec2,

Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.06.2015, sp. zn. II. ÚS 768/15 [ usnesení / ZEMÁNEK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2015:2.US.768.15.1

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2015:2.US.768.15.1
sp. zn. II. ÚS 768/15 Usnesení Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky Základní škola Jana Wericha, se sídlem Praha 6, Španielova 19/1111, právně zastoupené JUDr. Stanislavem Červencem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1301/26, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4410/2013, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 3. 2015 napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu. Z obsahu vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 19 C 86/2006 Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto (výrok I.) a rozsudek Městského soudu v Praze (s výjimkou výroku, kterým byl rozsudek obvodního soudu zrušen "ohledně příslušenství z částky 945 Kč od 17. 8. 2006 do zaplacení" a kterým bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno), rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. června 2012 č. j. 19 C 86/2006-271 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. března 2013 č. j. 19 C 86/2006-335 (s výjimkou výroku o zamítnutí žaloby co do úroku z prodlení "v zákonné výši" z částky 945 Kč za dobu od 17. 8. 2006 do zaplacení a výroku o zastavení řízení co do částky 2.409 Kč) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení (výrok II.). Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a to jestliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení §75 odst. 2 citovaného zákona. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, zejména obecné justice. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu čl. 83 Ústavy ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Výše uvedené je významné potud, že ústavní stížností napadeným rozsudkem dovolacího soudu nebyla v době podání ústavní stížnosti právní věc stěžovatelky dosud pravomocně ukončena, neboť soudní řízení dále pokračuje pod zn. 19 C 86/2006 před Obvodním soudem pro Prahu 6, kterému byla věc napadeným rozhodnutím vrácena k dalšímu řízení. Z toho plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv, včetně nově stanovených nákladů řízení, v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní ústavně zaručená práva, mohla by se domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 11. června 2015 Jiří Zemánek, v. r. soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2015:2.US.768.15.1
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka II. ÚS 768/15
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 11. 6. 2015
Datum vyhlášení  
Datum podání 13. 3. 2015
Datum zpřístupnění 23. 6. 2015
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán SOUD - NS
Soudce zpravodaj Zemánek Jiří
Napadený akt rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro nepřípustnost
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §243e odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík opravný prostředek - řádný
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-768-15_1
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 88535
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-04-18