ECLI:CZ:US:2015:3.US.1342.15.1
sp. zn. III. ÚS 1342/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti Ing. Hany Klimešové, správkyně konkursní podstaty úpadce - společnosti LIGRA, a. s., sídlem Jeseník, Rejvízská 90, zastoupené JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 2. 2015 sp. zn. 6 Cmo 10/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označený rozsudek, vydaný v její občanskoprávní věci.
Jím Vrchní soud v Olomouci potvrdil mezitímní rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 9 Cm 60/2009, jímž nalézací soud rozhodl o důvodnosti žalovaného nároku, kterým se žalobce na stěžovatelce domáhá částky 4 833 960 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti oponuje závěru obecných soudů, že uplatněný nárok nebyl promlčen, přičemž polemizuje se způsobem určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty; navíc namítá, že odvolací soud ve svém odůvodnění odkazuje na smlouvu, jejíž obsah je prizmatem rozhodných okolností věci zcela irelevantní.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
Přestože odvolací soud v poučení uvedl, že proti napadenému rozsudku je dovolání přípustné, stěžovatelka tento mimořádný opravný prostředek před podáním ústavní stížnosti zjevně nevyčerpala, přičemž důvod takového postupu v ústavní stížnosti nikterak nerozvádí.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ustanovení §237 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., je dovolání - pokud zde nejsou dány důvody uvedené v ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. - zásadně přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ústavní soud přitom v usnesení ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13 (U 5/68 SbNU 541) vyjádřil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je z výše uvedeného důvodu uplatnitelná i jako dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva, jako je tomu např. v případě žaloby pro zmatečnost dle ustanovení §229 odst. 1 až 3 o. s. ř. Nejde-li proto o tento případ, může se účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné dle ustanovení §237 o. s. ř. (srov. ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v rozhodném znění).
Jelikož stěžovatelka naznačené dispozice zjevně nevyužila, nemůže být její ústavní stížnost přípustná.
Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) jako podání nepřípustné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2015
Za správnost:
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj