ECLI:CZ:US:2015:3.US.1403.15.1
sp. zn. III. ÚS 1403/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti stěžovatelky GREEN - SWAN PHARMACEUTICALS CR, a. s., IČ 25688600, se sídlem Pod Višňovkou 27/1662, 140 00 Praha 4 - Krč, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, advokátem advokátní kanceláře CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s. r. o., se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. února 2015 č. j. 4 Cmo 22/2015-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností ze dne 12. 5. 2015, doručenou Ústavnímu soudu dne 13. 5. 2015, stěžovatelka napadla shora označené soudní rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jím Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a že jeho postup je odepřením spravedlnosti, což má být výrazem protiústavnosti (čl. 90 Ústavy České republiky).
2. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 12. 2014 č. j. 7 Cm 10/2014-14, v řízení o zdržení se nekalého soutěžního jednání a přiznání přiměřeného zadostiučinění, zamítl stěžovatelčin návrh na vydání předběžného opatření, kterým by žalovaným WALMARK, a. s., a Proenzi s. r. o. (ve stručnosti řečeno) byla při jakémkoliv nakládání s výrobkem Prubeven 750 mg uložena povinnost zdržet se jednání, které by mohlo vést k zaměnitelnosti tohoto léčivého přípravku s doplňky stravy Proenzi, a to užíváním shodného či vzájemně zaměnitelného grafického vyobrazení a užíváním výrazu "Proenzi" při označování přípravku Prubeven 750 mg, a dále užíváním sloganů "První lék od Proenzi" a "Pohyb přináší Proenzi" při propagaci léčivého přípravku Prubeven 750 mg na internetových stránkách žalovaných a v rámci televizní reklamy, jakož i sloganu "Nový volně prodejný lék od Proenzi" v souvislosti s léčivým přípravkem Prubeven 750 mg v Katalogu produktů Walmark, včetně jeho elektronické verze dostupné na stránkách prvního žalovaného.
3. K odvolání stěžovatelky vrchní soud napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť se zcela ztotožnil s jeho posouzením; dále pak uvedl, že stěžovatelka sice osvědčila, že je vůči žalovaným v soutěžním vztahu na trhu s doplňky léčivých přípravků a doplňků stravy - kloubní výživou, z návrhu na nařízení předběžného opatření však vůbec neplyne, že by v důsledku popsaného jednání žalovaných docházelo k vyvolání nebezpečí záměny stěžovatelky a žalovaných a jimi poskytovaných výrobků, ale že dochází k nebezpečí záměny mezi výrobky žalovaných, a toto že stěžovatelka netvrdila ani v odvolání, byť by to s ohledem na právní úpravu obsaženou v §102 a §75 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") stejně nebylo významné.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že vrchní soud se nevypořádal s jejími námitkami obsaženými v odvolání. V řízení netvrdila, že by docházelo k vyvolání nebezpečí záměny její osoby s osobami žalovaných či jejich výrobků, obsahem sporu byla zaměnitelnost mezi vlastními výrobky žalovaných, kdy takovou záměnou byly některým výrobkům - doplňkům stravy přisuzovány ze strany konečného spotřebitele (tj. pacienta) léčivé vlastnosti, které takový výrobek prokazatelně nemá, a že tím došlo ze strany žalovaných k zakázanému nekalosoutěžnímu jednání. Vrchní soud se však k otázce, zda skutečně dochází k nebezpečí záměny mezi výrobky žalovaných, vůbec nevyjádřil. Odůvodnění napadeného usnesení podle stěžovatelky tedy nemůže obstát, neboť není zřejmé, na základě jakých skutečností, tvrzení a důkazů vrchní soud rozhodl, což budí podezření, že se věcí řádně nezabýval. Z tohoto důvodu nedostál požadavkům spravedlivého procesu. Navíc ustanovení §75 odst. 4 o. s. ř., na které vrchní soud odkazoval, v době vydání napadeného usnesení, bylo neexistujícím ustanovením zákona.
III.
Formální předpoklady projednání návrhu
5. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku, zvláště pak vydaných formou nálezu.
7. Jak patrno z usnesení soudu prvního stupně, důvod zamítnutí návrhu tkvěl v prvé řadě v tom, že stěžovatelka neprokázala potřebu zatímní úpravy poměrů účastníků, neboť sledovala úpravu spíše faktickou (a nikoli právní), což není v rámci daného řízení přípustné. Dalším důvodem bylo, že ze stěžovatelčina návrhu neplynulo, že by v důsledku popsaného jednání žalovaných docházelo k vyvolání nebezpečí záměny (výrobků) stěžovatelky a žalovaných. A tvrdila-li stěžovatelka, že označení výrobků žalovaných a způsob jejich prezentace vede k tomu, že tyto produkty jsou zaměnitelné, což poškozuje spotřebitele a jiné soutěžitele, soud prvního stupně dospěl k (předběžnému) závěru, že průměrný spotřebitel o výrobcích a jejich obsahu klamán a maten není, neboť údaje na výrobcích jasně informují o tom, co je obsahem přípravků, tedy že v případě přípravku Prubeven 750 mg se jedná o léčivý přípravek a že přípravek Proenzi Comfort Stick je doplňkem stravy. Dle soudu prvního stupně nebyla proto skutková podstata nekalé soutěže (§2976 občanského zákoníku) pro absenci rozporu s dobrými mravy soutěže naplněna. V odvolání stěžovatelka vyjádřila nesouhlas s názorem soudu prvního stupně, že uvedené přípravky nejsou z hlediska průměrného spotřebitele zaměnitelné, s tím, že reklamní praktiky žalovaných vzbuzují podvědomý dojem, že doplňky stravy řady Proenzi mají shodné nebo dokonce vyšší léčivé účinky ve srovnání s léčivým přípravkem Prubeven 750 mg, což žalovaní činí za účelem získat pro sebe na příslušném trhu neoprávněnou výhodu, a to na úkor ostatních soutěžitelů a na úkor spotřebitelů. Odvolací soud však výslovně uvedl, že se s názorem soudu prvního stupně plně ztotožňuje, a dodal, jak shora uvedeno (sub 3).
8. Z výše uvedeného Ústavní soud vyvodil, že se vrchní soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně (rovněž) co do jeho "předběžného" závěru, že výše zmíněné přípravky žalovaných nejsou vzájemně zaměnitelné. Tento svůj závěr krajský soud řádně zdůvodnil, když - vycházeje z toho, že předmětné výrobky byly jasně a jednoznačně označeny - odmítl, že by průměrný spotřebitel takto mohl být maten či klamán. Stěžovatelka přitom v ústavní stížnosti ve vztahu k závěrům soudu prvního stupně žádné námitky nevznáší, a ani Ústavní soud prima facie nemá, co by mu mohl z hlediska ústavnosti vytknout, neboť otázka, zda průměrný spotřebitel je schopen vnímat určitý rozdíl mezi tzv. léčivým přípravkem a doplňkem stravy za situace, kdy výrobky byly v tomto ohledu řádně označeny, a to i přes konkrétní způsob jejich propagace, je otázkou věcného posouzení, jež Ústavnímu soudu nepřísluší. Z toho je pak zřejmé, že nemůže ani obstát stěžovatelčina argumentace, jež z daného předpokladu (tj. údajné "zaměnitelnosti" výrobků) vychází, tedy že by se spotřebitelé mohli domnívat, že přípravky řady Proenzi mají lepší léčebný účinek (než samotný léčivý přípravek) a že tím žalovaní získávají k újmě spotřebitelů a dalších soutěžitelů na daném trhu neoprávněnou výhodu.
9. Ústavní soud nepokládá za nutné, aby odvolací soud v případě, že se plně ztotožní s názorem soudu prvního stupně, jeho argumentaci v odůvodnění svého rozhodnutí opakoval, postačí, že na ni odkáže; v takovém případě logicky musí stěžovatel v ústavní stížnosti reagovat na závěry soudu prvního stupně, což se v souzené věci nestalo. Ústavní soud ostatně nesdílí ani stěžovatelčin názor, že se vrchní soud opomněl zabývat její námitkou, že existuje nebezpečí záměny mezi jednotlivými výrobky samotných žalovaných. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí lze totiž vyvodit, že uvedený soud navíc (tedy oproti názoru soudu prvního stupně) - s ohledem na to, že účastníci, jejichž poměry mají být zatímně upraveny, jsou vůči sobě v soutěžním vztahu - považoval za relevantní (pouze) nebezpečí záměny stěžovatelčiných výrobků s výrobky žalovaných. I tento závěr má své opodstatnění, neboť v takovém případě by byla z hlediska předběžného opatření dostatečně zřejmá souvislost mezi závadným jednáním žalovaných a újmou, jak je stěžovatelkou tvrzena (tím samozřejmě Ústavní soud nemíní jakkoliv předjímat, že by stěžovatelka v dalším řízení takovou újmu nemohla osvědčit, resp. prokázat). Jde-li o poslední stěžovatelčinu námitku, z ústavní stížnosti není patrno, z jakého důvodu by k porušení ústavnosti měl vést chybný, resp. nepřesný odkaz na zákonné ustanovení, zvláště pak v situaci, kdy byl z hlediska rozhodovacích důvodů nadbytečný.
10. Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu