ECLI:CZ:US:2015:3.US.1822.15.1
sp. zn. III. ÚS 1822/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Libuše Hakeľové, zastoupené JUDr. Zbyňkem Holým, advokátem se sídlem Malá 6, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015 č. j. 25 Cdo 5327/2014-412 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2014 č. j. 14 Co 313/2014-374, o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Vykonatelnost výroku II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015 č. j. 25 Cdo 5327/2014-412 a výroku I a II usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2014 č. j. 14 Co 313/2014-374 se do rozhodnutí Ústavního soudu o podané ústavní stížnosti odkládá.
Odůvodnění:
1. Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 6. 2012 ve lhůtě stanovené ustanovením §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňujícím i další formální podmínky pro projednání ústavní stížnosti, brojila stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jímž byl v její neprospěch změněn výrok III o náhradě nákladů řízení rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 25. 6. 2014 č. j. 36 C 242/2012-356, kterým bylo stanoveno - za použití ustanovení §150 občanského soudního řádu, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nově tak byla stanovena stěžovatelce povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení jak za řízení před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím, a to v celkové výši 196 211 Kč. Dovolání stěžovatelky pak Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím odmítl a ve výroku II jí uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 10 938,40 Kč.
2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že napadená rozhodnutí obecných soudů jsou pro ni likvidační. Má za to, že ze strany těchto soudů nedošlo k dostatečnému vypořádání s významem a užitím §150 občanského soudního řádu, v napadených rozhodnutích spatřuje libovůli. Stěžovatelka uvádí, že rozsudek soudu prvního stupně, byť jím došlo k zamítnutí její žaloby na náhradu škody, připustil v jednání žalovaného jistá pochybení; její očekávání úspěchu v této věci tedy bylo legitimní, nikoli účelové či zlovolné. Stěžovatelka, jež je osobou nemajetnou, s jediným příjmem v podobě invalidního důchodu ve výši 7 300 Kč, dále zpochybnila závěr soudů, že s ohledem na skutečnost, že žalovaná je příspěvkovou organizací, jakýkoli výdaj nad rámec výdajů obvyklých jí může způsobit značné finanční problémy. Užití §142 odst. 1 občanského soudního řádu ve své věci považuje za nepřiměřeně tvrdé. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2994/14 má za to, že jí nebyl v odvolacím řízení dán procesní prostor k tomu, aby se vyjádřila k (ne)uplatnění moderačního práva podle §150 občanského soudního řádu.
3. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí je zjevné, že majetkové a sociální poměry stěžovatelky jsou nepříznivé; stěžovatelka byla v řízení před obecnými soudy osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů.
4. Zásadně platí, že podaná ústavní stížnost nemá odkladný účinek (srov. ustanovení §79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V souladu s ustanovením §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
5. Podmínky citovaného ustanovení jsou dle názoru Ústavního soudu splněny, neboť pravomocné a vykonatelné rozhodnutí obecných soudů může v daném případě a v daných souvislostech představovat závažný zásah do základních práv stěžovatelky za situace, kdy rozhodnutí Ústavního soudu si vyžádá delší čas, přičemž argumenty stěžovatelky se zdají být náležitě zdůvodněny.
6. Ústavní soud, vzhledem k výše uvedenému, přistoupil k odkladu vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí, aniž by jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti (§79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. června 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu