ECLI:CZ:US:2015:3.US.2098.15.1
sp. zn. III. ÚS 2098/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Natalie Fomchenko, zastoupené JUDr. Simonou Corradiniovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Vítězná 2959, proti postupu Okresního soudu v Lounech ve věci sp. zn. 2 T 55/2015, spočívajícím v neumožnění nahlédnutí do spisu vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 4 T 37/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní soud obdržel dne 14. 7. 2015 návrh ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Okresního soudu v Lounech (dále jen "okresní soud") bylo porušeno stěžovatelčino právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na obhajobu ve smyslu čl. 40 odst. 3 Listiny.
2. Tvrzený zásah okresního soudu měl spočívat v tom, že soud stěžovatelce neudělil souhlas k nahlížení do spisu vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 4 T 37/2014 a že se ve sdělení ze dne 27. května 2015 sp. zn. 2 T 55/2015 nikterak nezabýval naplněním předpokladů uvedených v ustanovení §65 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád").
3. Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin vyplývá, že stěžovatelka je v řízení u okresního soudu vedeného pod sp. zn. 2 T 55/2015 obžalovaná ze spáchání přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku ve smyslu ustanovení §346 odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Uvedeného přečinu se měla stěžovatelka dopustit, stručně řečeno, tak, že nepravdivě vypovídala v trestním řízení vedeném u okresního soudu pod sp. zn. 4 T 37/2014, které bylo vedeno proti jejímu synovi.
4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost, splňující jinak podmínky pro její projednání, je nepřípustná.
5. Ústavní soud ve shodě s ustálenou judikaturou i v souvislosti s posuzovanou věcí konstatuje, že ústavní soudnictví a spolu s tím i pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (§72, §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), u nichž nelze případnou zjištěnou protiústavnost napravit jiným způsobem; jde především o využití veškerých procesních prostředků daných stěžovateli právním řádem České republiky. Ústavní soud proto v trestním (ale i jiném) řízení posuzuje zpravidla jeho soulad se zásadami spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 Listiny v jeho celku, tj. v zásadě až po pravomocném skončení řízení ve věci samé, neboť poskytovat ochranu základním právům a svobodám je úkolem obecných soudů (čl. 4 Ústavy České republiky, dále jen "Ústava"). Jen výjimečně je předmětem přezkumné činnosti Ústavního soudu spravedlnost procesu směřujícího k vydání dílčího rozhodnutí, které pravomocnému skončení řízení předchází, a to jen za podmínky, že takové rozhodnutí je způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených práv nebo svobod a že námitka o porušení základních práv a svobod by již nemohla být v rámci dalšího řízení efektivně uplatněna.
6. V případech, kdy je podle trestního řádu rozhodnuto o dílčích aspektech vedení trestního řízení, nelze totiž k přezkumu rozhodnutí obecného soudu z pohledu ústavněprávního přistoupit dříve, než budou vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně stěžovatelčina práva poskytuje [§72 odst. 1 písm. a), §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. Je tomu tak proto, že jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, z níž vyplývá též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu tak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Ústavní soud tak není orgánem dozírajícím na průběh trestního řízení, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) za podmínek určených zákonem o Ústavním soudu (čl. 88 odst. 1 Ústavy).
7. Z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka považuje za protiústavní postup, kterým jí bylo zamezeno v nahlédnutí do trestního spisu okresního soudu, jenž je pro uplatnění jejího práva na obhajobu klíčový. Z toho stěžovatelka dovozuje dostatečný právní zájem ve smyslu poslední věty ustanovení §65 odst. 1 trestního řádu (k ústavněprávnímu rozměru tohoto ustanovení podrobněji např. nález sp. zn. III. ÚS 1956/13 ze dne 6. března 2014, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Jedná se tedy o námitku závažného porušení práva na účinnou obhajobu, spočívajícího v neposkytnutí možnosti seznámit se s provedenými důkazy, popř. možnosti opatřit si důkazy pro vyvrácení tvrzení obžaloby. Takováto námitka porušení práva na obhajobu je bez jakýchkoliv pochyb uplatnitelná v odvolacím řízení, neboť uvedený postup, ukázal-li by se neoprávněným a zasahujícím v popsané intenzitě do procesních práv stěžovatelky, by způsobil vadu trestního řízení, zakládající zjevnou nespravedlnost případného odsuzujícího rozsudku, a musel by být odvolacím soudem řádným způsobem napraven. Zásah Ústavního soudu v současné chvíli by proto představoval postup neoprávněně, tedy v rozporu se zásadou subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, zasahující do činnosti obecných soudů, které jsou především povolány k ochraně základních práv a svobod.
8. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost jako nepřípustnou ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2015
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu