ECLI:CZ:US:2015:3.US.2569.14.2
sp. zn. III. ÚS 2569/14
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaj) - ze dne 16. dubna 2015 sp. zn. III. ÚS 2569/14 ve věci ústavní stížnosti L. K., zastoupené Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 57 To 10/2014 a proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 0 Nt 12707/2014, jimiž bylo nařízeno, aby stěžovatelka v procesním postavení obviněné byla pozorována za účelem vyšetření duševního stavu v psychiatrické léčebně.
I. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2014 č. j. 57 To 10/2014-24 a usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 0 Nt 12707/2014-3 bylo zasaženo do stěžovatelčiných práv garantovaných jí ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 ve spojení s ustanovením čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a ustanovením čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 3. 2014 sp. zn. 0 Nt 12707/2014-3 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. 5. 2014 č. j. 57 To 10/2014-24 se zrušují.
Odůvodnění:
I. Rekapitulace předchozího řízení a námitek obsažených v ústavní stížnosti
1. V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ustanovení čl. 6 odst. 1 a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - zrušil shora uvedená rozhodnutí obecných soudů, vydaná v její trestněprávní věci.
2. Výše označeným usnesením Okresní soud v Liberci nařídil dle ustanovení §116 odst. 2 tr. řádu, aby stěžovatelka (v procesním postavení obviněné) byla pozorována za účelem vyšetření duševního stavu v Psychiatrické léčebně v Kosmonosech, a její stížnost proti tomuto usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ústavní stížností rovněž napadeným usnesením dle ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl jako nedůvodnou.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že v daném řízení nebyly naplněny materiální předpoklady aplikace ustanovení §116 odst. 2 tr. řádu, neboť nebyly prokázány nevyhnutelnost ani přiměřenost proti ní užitého procesního opatření, v jehož důsledku má být zasažena její osobní svoboda. Z odkazovaného spisového materiálu nevyplývá, že by ve věci ustanovený znalec byl dotazován, zda může na základě podkladů, jež má k dispozici, vypracovat požadovaný znalecký posudek, a na možnost nařízení jejího pozorování ve zdravotnickém ústavu nebyla v předvoláních ke znaleckému zkoumání upozorněna, resp. se jí v tomto směru nedostalo žádného poučení; nebyla ani řádně vyslechnuta a dotázána na důvody odmítání spolupráce s ustanoveným znalcem. Takový postup považuje stěžovatelka s odkazem na řadu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva za nezákonný a současně zasahující její základní práva garantovaná výše uvedenými ustanoveními Listiny a Úmluvy.
4. Napadená usnesení, na jejichž základě obecné soudy nařídily její umístění do psychiatrické léčebny, považuje stěžovatelka též za nepřezkoumatelná a porušující princip kontradiktornosti řízení (resp. princip rovnosti zbraní); nejsou řádně (dostatečně) odůvodněna a jejich závěry vycházejí pouze z vyjádření jedné procesní strany - státního zastupitelství, aniž by se jakkoli vypořádávala s námitkami jejími, což se zjevuje zvláště z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu.
II. Odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí
5. K návrhu stěžovatelky Ústavní soud usnesením ze dne 19. 8. 2014 odložil vykonatelnost napadených usnesení obecných soudů, neboť dospěl k závěru, že výkon těchto rozhodnutí je způsobilý závažným způsobem zasáhnout do základních práv stěžovatelky a současně jí předložená oponentura není zjevně nevýznamná.
III. Vyjádření účastníků řízení
6. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci i Okresní soud v Liberci ve vyjádření účastníka řízení o ústavní stížnosti toliko odkázaly na odůvodnění ústavní stížností napadených usnesení.
7. Vedlejší účastníci (Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresní státní zastupitelství v Liberci) se postavení vedlejšího účastníka (první výslovně a druhé konkludentně) vzdali.
IV. Upuštění od ústního jednání
8. S ohledem na ustanovení §44 zákona o Ústavním soudu (ve znění novelizace provedené zákonem č. 404/2012 Sb., účinným od 1. 1. 2013) se Ústavní soud nedotazoval účastníků řízení, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání, a ve věci rozhodl bez ústního jednání, neboť neshledal jeho konání potřebným, jelikož by nepřineslo objasnění věci nad rámec, jejž mu poskytl obsah ústavní stížnosti, jejích příloh, vyžádaného soudního spisu a vyjádření účastníků řízení. Pro úplnost Ústavní soud současně dodává, že v řízení neprováděl dokazování.
V. Vymezení limitů ústavněprávního přezkumu napadených rozhodnutí
9. Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů, není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí a samo o sobě není významné, je-li namítána věcná nesprávnost jimi vydaných rozhodnutí. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.
10. Může-li proto tvrzené pochybení obecného soudu ve svém důsledku relevantně zasáhnout ústavně garantované základní právo stěžovatele, obrací se pozornost ústavněprávního přezkumu napadeného rozhodnutí k hlediskům ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny a v této souvislosti je třeba zvažovat i dosah ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci [srov. nález sp. zn. II. ÚS 3170/09 (N 208/59 SbNU 57)]. "Spravedlivý proces" dle zmíněného čl. 36 odst. 1 Listiny se spojuje též (resp. v první řadě) s takovou výkladovou či aplikační praxí obecného soudu, jež právě základní práva a svobody chrání.
11. Podstatou projednávané ústavní stížnosti je tedy otázka, zda obecnými soudy podaný výklad a aplikace ustanovení upravujících omezení stěžovatelčiny osobní svobody nařízením pozorování ve zdravotnickém ústavu, jmenovitě ustanovení §116 odst. 2 tr. řádu, nezakládají nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavují nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatelky v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Listinou a Úmluvou.
12. Ochrana osobní svobody zaujímá v katalogu základních lidských práv místo bezesporu z nejvýznamnějších; pakliže Listina v ustanovení čl. 8 odst. 2 (resp. obdobně Úmluva v ustanovení čl. 5) zakotvuje, že nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, je mimořádně důležité, aby splnění všech zákonem stanovených podmínek pro omezení tohoto práva bylo zvláště uvážlivě zkoumáno, a možnosti jejich uplatnění byly vykládány restriktivně. Tento přístup je ostatně v souladu s principy trestního řízení, jmenovitě se zásadou přiměřenosti (zdrženlivosti), spočívající v takovém postupu orgánů činných v trestním řízení, jímž je zasahováno do základních práv a svobod, jen pokud je to nezbytně nutné [viz ustanovení §2 odst. 4 tr. řádu; srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 289/2000 ze dne 27. 11. 2000 (N 177/20 SbNU 249), I. ÚS 493/05 ze dne 23. 5. 2006 (N 105/41 SbNU 327)].
13. Stěžovatelce je proto třeba přisvědčit potud, že - restriktivní - aplikaci ustanovení §116 odst. 2 tr. řádu (coby provedení ustanovení čl. 8 odst. 6 Listiny) musí (zásadně) předcházet výslech obviněného, na jehož základě by měly být zjištěny důvody, pro které odmítá komunikaci s ustanoveným znalcem. Podobně je k použití tohoto procesního opatření nezbytné opatřit (odůvodněné) stanovisko znalce, ze kterého bude zřejmé, že bez pozorování obviněného ve zdravotnickém zařízení spolehlivé diagnostické závěry učinit nelze. Z týchž důvodů je pak třeba trvat i na tom, aby byl obviněný - výslovně - poučen o možnosti, že bude umístěn do zdravotnického ústavu, pakliže neposkytne součinnost s vypracování znaleckého posudku cestou vyšetření ambulantního. A konečně, rozhodující soud je povinen toto procesní opatření uvažovat rovněž z pohledu nezbytnosti ve vztahu k povaze a závažnosti vyšetřované trestné činnosti [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 289/2000, dále srov. Šámal, P. a?kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1650; srov. též mutatis mutandis kupř. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Baranowski proti Polsku, č. 28358/95, odst. 52, Kudła proti Polsku, č. 30210/96, odst. 110, či stěžovatelkou odkazovaná rozhodnutí Nešťák proti Slovensku, č. 65559/01, odst. 74, Ladent proti Polsku, č.11036/03, odst. 55, a Korneykova proti Ukrajině, č. 39884/05, odst. 33].
14. Z odůvodnění ústavní stížností napadených usnesení obecných soudů se však nepodává, že by obecné soudy naplnění těchto materiálních předpokladů aplikace ustanovení §116 odst. 2 tr. řádu zkoumaly, resp. že by výše prezentované požadavky (ústavněprávní relevance) braly adekvátně v potaz.
VI. Porušení práva garantovaného článkem 8 odst. 2 Listiny
a článkem 5 odst. 1 Úmluvy
15. I za předpokladu, že skutečnosti tvrzené návrhem Okresního státního zastupitelství v Liberci reálně obstojí (např. vyjádření znalce, že "bez pozorování obviněné ve zdravotnickém ústavu" nelze učinit "spolehlivé diagnostické závěry o jejím duševním stavu"), není možné přehlížet, že ani v něm není - byť jen - tvrzeno, že by obviněná byla na možnost (nedobrovolného) umístění do zdravotnického zařízení upozorněna a v tomto ohledu jakkoli poučena. Zcela pak absentuje jakákoliv úvaha, zda je vyšetřovaná trestná činnost obviněné natolik závažná, že je v rámci jejího prošetřování namístě přikročit k natolik zásadnímu opatření, jímž je měsíční detence obviněné v psychiatrické léčebně; na tom nemůže bez dalšího nic změnit ani skutečnost, že nařízení pozorování má mít za cíl zjistit, zda je obviněná vůbec schopna "chápat smysl trestního řízení".
VII. Porušení práva garantovaného článkem 36 odst. 1
a článkem 37 odst. 3 Listiny
16. Z vyžádaného spisu plyne (resp. se z něj nepodává opak), že návrh státního zastupitelství nebyl stěžovatelce doručován, aby se k němu mohla případně vyjádřit, a aniž soud učinil pokus stěžovatelku vyslechnout. Rozhodl-li pak jen na základě tohoto návrhu a blíže nespecifikovaného obsahu spisového materiálu, je v této části možné označit rozhodnutí okresního soudu za nepřezkoumatelné.
17. Tato pochybení ve vztahu k právu stěžovatelky na spravedlivý proces pak nikterak nezhojil ani soud stížnostní. Přestože lze připustit, že obsah stěžovatelčiny stížnosti je poněkud nepřehledný, nemělo být pominuto, že se v ní stěžovatelka odvolává na dopis policejnímu orgánu, ve kterém měla prezentovat důvody svého nesouhlasu s vyšetřením znalcem (v sídle tohoto orgánu po svém zadržení). Z odůvodnění usnesení stížnostního soudu je nicméně zřejmé, že ani on se nikterak nezabýval otázkou, zda byly naplněny veškeré (doktrinárně a judikatorně petrifikované) podmínky aplikace ustanovení §116 odst. 2 tr. řádu, a na povinnost poskytnout ochranu základním právům stěžovatelky tím rezignoval rovněž.
VIII. Závěrečná rekapitulace a odůvodnění výroku
18. Ústavní soud ze zaznamenaných důvodů dospěl k závěru, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Okresní soud v Liberci přehlédnutím imperativu restriktivního výkladu ustanovení §116 odst. 2 tr. řádu neochránily práva stěžovatelky garantovaná ustanoveními čl. 8 odst. 2 Listiny a čl. 5 odst. 1 Úmluvy a procesně postupovaly způsobem porušujícím práva stěžovatelky garantovaná ustanoveními čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.
19. Ústavní soud - aniž by jakkoli předjímal konečný výsledek řízení o návrhu státního zastupitelství - proto shledal ústavní stížnost opodstatněnou, podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jí vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená usnesení obecných soudů zrušil.