ECLI:CZ:US:2015:3.US.2822.14.1
sp. zn. III. ÚS 2822/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky nezletilé Kateřiny Vrchové, zastoupené zákonným zástupcem Pavlem Vrchou, právně zastoupené JUDr. Pavlou Plašilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubská 1, směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívající v nečinnosti Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 30 A 37/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 A 37/2013 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 27. 3. 2013 žalobu proti rozhodnutí správního orgánu - Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odbor správní, ze dne 19. 3. 2013 č. j. JMK 9512/2013. Usnesením ze dne 2. 4. 2013 č. j. 30 A 37/2013-19 krajský soud stěžovatelce přiznal osvobození od soudního poplatku a usnesením ze dne 22. 4. 2013 č. j. 30 A 37/2013-36 rozhodl, že se žalobě nepřiznává odkladný účinek.
Usnesením ze dne 5. 11. 2013 č. j. Aprk 66/2013-65 Nejvyšší správní soud zamítl návrh stěžovatelky (ze dne 21. 10. 2013) na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o soudech a soudcích).
Usnesením ze dne 26. 2. 2014 č. j. Aprk 10/2014-77 Nejvyšší správní soud zamítl další návrh stěžovatelky (ze dne 11. 2. 2014) na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona o soudech a soudcích.
Ústavní stížností směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívající v nečinnosti Krajského soudu v Brně se stěžovatelka domáhá vydání nálezu, v němž by Ústavní soud deklaroval, že Krajský soud v Brně průtahy v řízení vedeném pod sp. zn. 30 A 37/2013 zasáhl do jejího práva na projednání věci bez zbytečných průtahů zakotveného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně zakázal Krajskému soudu v Brně, aby pokračoval v dalších průtazích v tomto řízení, a přikázal mu, aby o podané správní žalobě neprodleně rozhodl.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákona o Ústavním soudu"].
Dříve než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit splnění všech formálních podmínek stanovených pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu.
Je standardní zásadou rozhodovací praxe Ústavního soudu, že jeho možnosti zasáhnout do procesů vedených obecnými soudy jsou - v případě tvrzených průtahů v řízení - omezeny na situace, kdy jsou průtahy v řízení dosud aktuální a náprava nebyla zjednána ani na základě návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu jeho ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích.
V nyní posuzované věci stěžovatelka návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu jeho ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích podala (opakovaně), a oba její návrhy Nejvyšší správní soud jako nedůvodné zamítl (naposledy usnesením ze dne 26. 2. 2014 č. j. Aprk 10/2014-77).
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V případě tvrzeného jiného zásahu orgánu veřejné moci spočívající v nečinnosti soudu v řízení je tímto posledním procesním prostředkem vícekrát zmiňovaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu §174a zákona o soudech a soudcích. Vyčerpání tohoto prostředku Ústavní soud považuje za nezbytnou podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve věcech uvažovaných návrhů, neboť jde o prostředek, z jehož povahy je zřejmé, že slouží k ochraně před aktuálními průtahy v řízení, které dosud neskončilo (srov. též usnesení ze dne 9. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 1859/2013).
O tomto procesním prostředku (návrhu na určení lhůty) bylo naposledy rozhodnuto shora zaznamenaným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 26. 2. 2014 č. j. Aprk 10/2014-77, a z vyžádaného procesního spisu Ústavní soud zjistil, že toto usnesení bylo doručeno zákonnému zástupci stěžovatelky Pavlu Vrchovi již dne 28. 2. 2014.
Jestliže nyní posuzovaná ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 8. 2014, je zjevné, že se tak stalo po uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání.
Proto nezbylo než soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) postupovat podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítnout, neboť jde o návrh podaný po lhůtě stanovené tímto zákonem
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2015
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj