ECLI:CZ:US:2015:3.US.62.15.2
sp. zn. III. ÚS 62/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. P., t. č. Věznice Kynšperk nad Ohří, zastoupeného Mgr. Gabrielou Plášilovou, advokátkou se sídlem v Chebu, Březinova 18/13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 7 Tdo 1395/2014, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2009 sp. zn. 7 To 321/2009, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 4. 2009 sp. zn. 16 T 90/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 7 Tdo 561/2014, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 7 To 387/2010 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. 16 T 90/2006, takto:
Usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2015 č. j. III. ÚS 62/15-33 se doplňuje tak, že ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 7 Tdo 561/2014, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 7 To 387/2010 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. 16 T 90/2006 se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud usnesením ze dne 21. 5. 2015 č. j. III. ÚS 62/15-33 odmítl ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2014 sp. zn. 7 Tdo 1395/2014, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2009 sp. zn. 7 To 321/2009 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 8. 4. 2009 sp. zn. 16 T 90/2006.
Stěžovatel do svého podání zahrnul i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 7 Tdo 561/2014, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 7 To 387/2010 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. 16 T 90/2006, a výslovně uvedl, že označené usnesení Nejvyššího soudu obdržel dne 19. 8. 2014; ústavní stížnost však podal až dne 7. 1. 2015. Dne 8. 6. 2015 obdržel Ústavní soud podání stěžovatele, ze kterého vyplývá, že přesto mínil uvedená rozhodnutí obecných soudů učinit předmětem ústavněprávního přezkumu.
Vzhledem k tomu, že usnesením ze dne 21. 5. 2015 č. j. III. ÚS 62/15-33 nebylo o výše označených aktech rozhodnuto, přistoupil Ústavní soud k jeho doplnění (§166 odst. 1, 2 o. s. ř. za použití §63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
V dané věci se odvíjí tato lhůta od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 7 Tdo 561/2014, (kterému rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 7 To 387/2010 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. 16 T 90/2006 procesně předcházejí), k čemuž došlo k rukám stěžovatele dne 19. 8. 2014 a jeho tehdejšímu obhájci JUDr. Tomáši Hofmannovi, CSc. dne 14. 8. 2014.
Ústavní stížnost směřující v této části proti specifikovaným rozhodnutím podaná k poštovní přepravě dne 7. 1. 2015 (datovaná dnem 2. 1. 2015) je tedy ve světle výše uvedeného opožděná a Ústavnímu soudu nezbylo než ji jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem v souladu s ustanovením §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout (a to shodně jako v případě usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2015 č. j. III. ÚS 62/15-33 senátem).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu