ECLI:CZ:US:2015:3.US.716.15.1
sp. zn. III. ÚS 716/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Hofírka, zastoupeného Mgr. Martinem Hamplem, advokátem se sídlem Palackého 741, Dvůr Králové nad Labem, proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. února 2014 č. j. 8 C 71/2013-70, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí obecného soudu, a to pro porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve věci napadené ústavní stížností rozhodoval okresní soud o žalobě proti stěžovateli jako žalovanému o zaplacení částky 5 314 Kč s příslušenstvím (nezaplacený příspěvek na pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Pochybení soudu spatřoval stěžovatel mj. v nesprávném hodnocení provedených důkazů. Obsah ústavní stížnosti nebylo třeba s ohledem na výsledek řízení blíže reprodukovat.
2. Aby totiž mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
3. Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
4. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadený rozsudek, proti němuž nebylo odvolání přípustné (§202 odst. 2 občanského soudního řádu), nabyl právní moci dne 24. 3. 2014. Ústavní stížnost byla podána až dne 10. 3. 2015, tedy zjevně opožděně.
5. Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti dovozuje včasnost jejího podání, s ohledem na skutečnost, že bylo vedeno řízení o návrhu stěžovatele na obnovu řízení, potom nelze než odkázat na shora citované ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, z něhož jasně vyplývá, že návrh na obnovu řízení nepředstavuje (mimořádný) opravný prostředek, který je nezbytné využít za účelem naplnění podmínky vyčerpání všech opravných prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje. Jinými slovy, řízení vedené na základě návrhu na obnovu řízení nemá žádný vliv na lhůtu pro podání ústavní stížnosti dle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu proti rozhodnutí ve věci, jež má být (byla) obnovena. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí stěžovateli marně uplynula dnem 26. 5. 2014.
6. Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2015
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu