ECLI:CZ:US:2015:4.US.1112.15.1
sp. zn. IV. ÚS 1112/15
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Zuzany Vinklerové, Davida Vinklera a Lukáše Vinklera, všichni právně zastoupeni JUDr. Martou Ustrnulovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Praha 3, Husitská 344/63, směřující proti provedení domovní prohlídky na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. března 2014, sp. zn. Nt 3045/2014, provedené dne 17. dubna 2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali obnovení stavu před domovní prohlídkou a vrácení odňatých či vydaných věcí, neboť realizací domovní prohlídky, došlo k narušení jejich základních práv, zakotvených v čl. 7 odstavci 1, v čl. 11 odstavci 1, v čl. 12 odstavci 1 a 2 a v čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Na základě citovaného příkazu k domovní prohlídce provedla Policie ČR, Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování prohlídku dle §83 odstavce 1 trestního řádu.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti uvedli, že domovní prohlídka byla zahájena v časných ranních hodinách s využitím maskovaných příslušníku URNA, kteří vnikli do domu v době, kdy stěžovatelé spali. Následně byli jen v nočním prádle vyvlečeni na chodbu domu, kde museli stráženi setrvat. Důvody, pro které byla domovní prohlídka neodkladným a neopakovatelným úkonem, nelze z protokolu zjistit, odůvodnění je tak v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS. 47/13, a je nepřezkoumatelné. Stěžovatelé byli vadně poučeni dle ustanovení §33, 101 odstavce 1 trestního řádu; jejich výslech nebyl řádně protokolován dle ustanovení §55 odstavce 1 trestního řádu; stěžovatelům nebylo vydáno potvrzení o převzetí nebo zajištění věcí ihned; a ani protokol o provedení domovní prohlídky. Stěžovatelům nebyla v rozporu s příkazem k domovní prohlídce ponechána částka do 500.000,- Kč. Do podání ústavní stížnosti pak nebyly učiněny jakékoliv další úkony ve věci. S ohledem na uvedené okolnosti navrhli, aby Ústavní soud deklaroval porušení zaručených práv, zakázal Policii ČR pokračovat v porušování zaručených práv a přikázal obnovit stav před porušením navrácením zajištěných věcí.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností a protokolem o provedení domovní prohlídky, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Podle ustanovení §§82 a 83 trestního řádu nařídí soud domovní prohlídku, je-li důvodné podezření, že v dotčených prostorách se nachází věc důležitá pro trestní řízení. Takový příkaz musí výt vydán písemně a musí být odůvodněn. Podle §160 odstavce 4 trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který, vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Příkaz musí být doručen osobě, u níž se prohlídka koná, a to při prohlídce, v případě existence překážek do 24 hodin od jejich odpadnutí. Na základě příkazu provede domovní prohlídku policejní orgán.
Pokud v případě stěžovatelů nedošlo dosud k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, již samotný příkaz k provedení domovní prohlídky, jakožto nezbytný právní základ k její realizaci, musel být v předmětném trestním řízení tudíž vydán s odůvodněním i toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce. Pakliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem již ústavně zaručeného práva stěžovatelky bezprostředně dotýká. V daném případě však taková vada není. Jakkoliv tedy stěžovatelé mohou cítit nedostatečnost vysvětlení takového postupu, Ústavní soud má za to, že již příkaz splňuje judikaturou stanovené meze pro nařízení a potažmo i provedení domovní prohlídky.
Jak je z protokolu o provedení domovní prohlídky patrné, byly provedeny výslechy dle ustanovení §84 trestního řádu, stěžovatelé pak byli řádně poučeni dle ustanovení §33, §55 odstavce 1 písmena e) a f), §78, §79, §85 odstavců 1 a 4 a §85a trestního řádu. Proti obsahu protokolu stěžovatelé nic nenamítali, poučení zpochybnili teprve v ústavní stížnosti. Mimo příslušníků policejního orgánu je protokol podepsán i nezúčastněnými osobami a prvním stěžovatelem, který svým podpisem současně potvrzuje převzetí potvrzení o odebrání věcí - opisu protokolu. Pokud se týká zmiňované finanční hotovosti, v příkazu k domovní prohlídce je uvedeno, že jednou z hledaných věcí je i hotovost nad 500.000,- Kč; nejedná se tedy o limit, pod nějž není možno peněžní prostředky zajistit, ale o informaci o jedné ze zájmových věcí. Nalezená a zajištěná hotovost pak činila 7.204.800,- Kč a 52.500,- €. Mimo to byly v domě zajištěny například i dvě pistole a čtyři samopaly, včetně nábojů, jakož i další předměty uvedené již v příkazu k domovní prohlídce, jako očekávatelné věci, jež mají být domovní prohlídkou nalezeny.
Jako jedinou vadu při provedení domovní prohlídky lze chápat fakt, že potvrzení o odebrání věcí obdržel pouze první stěžovatel, stěžovatelka a druhý stěžovatel nikoliv. Jakkoliv ustanovení §79 odstavce 6 trestního řádu neuvažuje s pluralitou na straně adresáta takového potvrzení a ani judikatura či komentář se touto otázkou nezabývá, považuje Ústavní soud za vhodnější poskytnout takové potvrzení všem možným adresátům, než jednomu z nich. Na druhé straně je nutno konstatovat, že tento fakt plyne pouze z protokolu o domovní prohlídce, nejedná se o doslovný záznam jejího provedení, a proto není patrné, jako konkrétní okolnosti k takovému postupu vedly. Lze si přitom představit verbální souhlas s předáním zástupci stěžovatelů - prvnímu stěžovateli. Avšak ani v opačném případě, kdyby rozhodnutí o adresátovi potvrzení učinil policejní orgán sám, nejednalo by se o vadu, která by byla způsobilá zkrátit stěžovatelku a druhého stěžovatele v jejich základních právech způsobem, který v ústavní stížnosti namítli.
Příkaz k domovní prohlídce splňoval zákonné požadavky - stěžovatelé tento napadli, Ústavní soud však jejich ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 5. května 2015, sp. zn. I. ÚS 851/15; zákonné limity následně provedené domovní prohlídky, plynoucí z čl. 12 Listiny, byly tedy v daném případě dodrženy. Ústavní soud neshledává v postupu orgánů činných v trestním řízení pochybení na která stěžovatelé v ústavní stížnosti poukazovali.
Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovateli tvrzená pochybení, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. července 2015
Tomáš Lichovník v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu