ECLI:CZ:US:2015:4.US.2150.15.1
sp. zn. IV. ÚS 2150/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Mgr. Ing. Jiřího Proška, soudního exekutora se sídlem Rychtaříkova 2173/1, Plzeň, zastoupeného Mgr. Tomášem Zárazem, advokátem se sídlem U Radbuzy 429/4, Plzeň, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 č. j. 35 EXE 36058/2011-269 ze dne 18. 5. 2015, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byl zrušen příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 134 EX 15362/11-258 ze dne 17. 2. 2015, vydaný soudním exekutorem Mgr. Ing. Jiřím Proškem, Exekutorský úřad Plzeň-město.
Z obsahu napadeného rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že předmětný příkaz k úhradě nákladů exekuce na částku ve výši 14 266 Kč má být nákladem vynaloženým exekutorem na znalečném za vypracování znaleckého posudku. Soud vyhověl námitkám povinné proti tomuto příkazu, neboť oprávnění soudního exekutora k vedení exekuce ve smyslu ustanovení §51 c) zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, zaniklo před vydáním uvedeného příkazu.
Stěžovatel se závěrem soudu nesouhlasí. Předmětnou částku skutečně vynaložil a pouze nedopatřením byl příkaz k úhradě nákladu exekuce vydán až dne 17. 2. 2015, tedy po oznámení o skončení exekuce dnem 23. 5. 2014. Stěžovatel namítá, že usnesení soudu není dostatečně odůvodněno a soud se nezabýval jeho námitkami.
Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba je podrobněji rekapitulovat.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud předesílá, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Ústavní soud se především neztotožňuje s názorem stěžovatele, podle kterého soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a nevypořádal se s námitkami stěžovatele. Z obsahu rozhodnutí je zcela jednoznačně zřejmé, na základě jakých úvah dospěl v projednávané věci k závěru, že po skončení exekuce již nelze požadovat exekučním příkazem další náklady exekuce. Z odůvodnění vyplývá, že podle zjištění soudu byl předmětný příkaz vydán až po vydání potvrzení soudního exekutora o zániku pověření, ve kterém uvedl, že byly splněny veškeré povinnosti dané exekučním titulem, a tedy pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce, případně další povinnosti dané exekučním titulem byly vymoženy. Z Centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že exekuce pod sp. zn. 134 EX 15362/11 není v evidenci vedena. Tím, že ji exekutor nechal vymazat, deklaroval, že je skončena včetně nákladů exekuce. Oprávnění soudního exekutora k vedení exekuce tedy ve smyslu ustanovení §51 c) zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, již zaniklo.
Ústavní soud neshledává závěr Obvodního soudu pro Prahu 3, podle něhož nelze pochybení soudního exekutora v případě skončení exekuce napravovat dodatečně vydaným příkazem k úhradě nákladů exekuce, a to ani postupem podle ustanovení §166 o. s. ř., za ústavně rozporný. Obvodní soud právní názor přijatý v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci patřičně odůvodnil a uvedl, jaké skutečnosti má za zjištěné, jakými úvahami se při rozhodování řídil a které předpisy aplikoval.
Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Stěžovatel se cestou ústavní stížnosti domáhá nápravy svého vlastního pochybení, kdy včas, tj. před skončením exekuce, nerozhodl o všech jím vynaložených nákladech. Ústavní soud připomíná zásadu vigilantibus iura scripta sunt (bdělému náleží právo), ovládající z převážné míry současné občanskoprávní řízení. Vyžaduje mj. od každého účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a zejména jakým způsobem zamýšlí o ochranu svého práva usilovat.
Jak je zřejmé, v posuzovaném případě Ústavní soud porušení stěžovatelem vytýkaných základních práv a tedy ani žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 2015
JUDr. Tomáš Lichovník
předseda senátu