ECLI:CZ:US:2015:4.US.2267.15.1
sp. zn. IV. ÚS 2267/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ladislava Lebánka a Jana Lebánka, obou zastoupených Mgr. Ing. Jaroslavem Cvachovcem, advokátem se sídlem Praha, Bartákova 26/1117, proti výroku pod body II., III. a IV. rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 2. 9. 2014 č. j. 60 Co 289/2014-168, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, domáhají zrušení výroků pod body II., III. a IV. v záhlaví uvedeného rozsudku krajského soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi stěžovateli a žalovaným.
Stěžovatelé uvádějí, že proti napadenému rozsudku podal bez jejich vědomí dovolání advokát Mgr. Zbyněk Stavinoha, který je zastupoval v řízení před odvolacím soudem, a dovolací řízení skončilo dne 28. 5. 2015. Stěžovatelé se poté obrátili na advokáta JUDr. Ing. Jaroslava Cvachovce, aby je zastupoval v řízení před Ústavním soudem. Stěžovatelé tvrdí, že proti napadenému rozsudku nemohou již brojit žádným dalším opravným prostředkem a nezbývá jim, než se obrátit na Ústavní soud.
Ústavní soud podanou ústavní stížnost posuzoval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Mezi základní atributy ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, náleží požadavek její subsidiarity, vyjádřený v ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Jak Ústavní soud zjistil, Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 5. 2015 zastavil dovolací řízení o dovolání stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočkyve Zlíně ze dne 2. 9. 2014 č. j. 60 Co 289/2014-168, neboť stěžovatelé vzali dovolání podáním ze dne 28. 4. 2015 zpět. V daném případě tak stěžovatelé nesplnili podmínku stanovenou v §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ze kterého mj. vyplývá, že je třeba vyčerpat i mimořádný opravný prostředek (tj. dovolání). Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu uvedeného ustanovení zákona o Ústavním soudu není totiž splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které otevřené řízení poskytuje, eventuálně i řízení, které má být v případě kasačního rozhodnutí dovolacího soudu posléze vedeno. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé vzali své dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu zpět, nevyužili tak všechny procesní prostředky k ochraně svého práva ve smyslu požadavků kladených na přípustnost ústavní stížnosti.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2015
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj