ECLI:CZ:US:2015:4.US.238.15.1
sp. zn. IV. ÚS 238/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Jiřiny Jägermanové, zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 3, Korunní 127, proti usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. ledna 2013 č. j. 14 C 82/2007-34, Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2013 č. j. 62 Co 278/2013-53 a Nejvyššího soudu ze dne 18. listopadu 2014 č. j. 21 Cdo 3617/2014-79, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se v ústavní stížností podané podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces.
2. Stěžovatelka se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 5. března 2007 domáhala po České republice - Policii České republiky náhrady škody z neplatného propuštění ze služebního poměru. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 23. ledna 2013 č. j. 14 C 82/2007-34 řízení zastavil z důvodu nedostatku pravomoci soudu. Dále obvodní soud rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení se věc postupuje Ministerstvu vnitra České republiky. Na základě odvolání podaného stěžovatelkou Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. července 2013 č. j. 62 Co 278/2013-53 usnesení soudu prvního stupně změnil ve výroku II. jen tak, že se věc po právní moci tohoto usnesení postupuje řediteli Obvodního ředitelství policie Praha IV., jinak usnesení v tomto výroku a výroku I. potvrdil. Stěžovatelka napadla obě vydaná usnesení dovoláním. Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. listopadu 2014 č. j. 21 Cdo 3617/2014-79 dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze odmítl a řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 zastavil.
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala, že soudy v provedeném řízení postupovaly nezákonně, chaoticky, dopustily se pochybení, jejich úmysly a jednání bylo nezákonné, došlo i k průtahům v řízení a soudy pochybily i v otázce nákladů řízení.
4. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkou, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
6. Ústavní soud současně ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce (srov. nález ze dne 10. října 2002 sp. zn. III. ÚS 74/02). Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
7. Ústavní soud žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit porušení tvrzeného základního práva stěžovatelky, neshledal. Ústavní soud z obsahu vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 14 C 82/2007 ověřil, že ve věci rozhodující soudy se celou věcí náležitě zabývaly a svá rozhodnutí včetně rozhodnutí o nákladech řízení řádně odůvodnily. Ústavní soud považuje odůvodnění napadených rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelná a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat. Za situace, kdy ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal žádný náznak svévole, není ani z tohoto pohledu možno ústavní stížnost shledat důvodnou.
8. K poukazu stěžovatelky na tvrzené průtahy v řízení Ústavní soud pro úplnost uvádí, že k odstranění průtahů v řízení slouží především právní úprava obsažená v zákoně č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru k průtahům v řízení dochází (dále jen "návrh na určení lhůty"). Pokud stěžovatelka má za to, že v předmětném řízení k průtahům docházelo, mohla tedy podat shora uvedený návrh na určení lhůty. Námitka tzv. již odeznělých průtahů v řízení vznesená až v době, kdy řízení ve věci je již pravomocně skončeno, pak nemůže být důvodem kasace meritorních rozhodnutí.
9. V posuzované věci Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil.
10. Podle ustanovení §43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. července 2015
Tomáš Lichovník v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu