ECLI:CZ:US:2015:4.US.3078.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3078/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti Ing. Jaromíra Bradávky, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. 2 As 60/2015-28, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2015, č. j. 41 A 58/2013-77, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 2. 2015, č. j. 41 A 58/2013-77, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Policejního prezidia České republiky ze dne 27. 6. 2013, č. j. PPR-14835-1/ČJ-2013-990420, které bylo vydáno v rámci přezkumu rozhodnutí Policie České republiky, Územního odboru Blansko - Vyškov, ze dne 9. 3. 2013, jímž byla pokutovým blokem ev. č. C 0142356, série FC/2013, uložena bloková pokuta ve výši 500 Kč za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, spáchaný tím, že stěžovatel jako řidič nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 20. 5. 2015, č. j. 2 As 60/2015-28, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu.
Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a krajského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 1. 10. 2015, která byla podána k poštovní přepravě 15. 10. 2015 a Ústavnímu soudu doručena dne 16. 10. 2015. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud oba rozsudky zrušil.
Ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě pro její podání.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým procesním prostředkem se rozumí mj. dovolání.
Podle §57 odst. 1 o. s. ř. se do běhu lhůty nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Podle odst. 2, věta první a druhá, téhož ustanovení končí lhůty určené podle měsíců uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem nejblíže následující pracovní den. Podle odst. 3 téhož ustanovení je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Tato ustanovení je podle §63 zákona o Ústavním soudu třeba přiměřeně aplikovat i pro řízení před Ústavním soudem.
Z doručenky od zásilky s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015 - rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, se podává, že byl stěžovateli doručen prostřednictvím zástupkyně JUDr. Hany Loskotové dne 25. 5. 2015. Zákonná dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti tak počala běžet 26. 5. 2015 a marně uplynula v pondělí 27. 7. 2015. Ústavní stížnost ovšem byla podána teprve dne 15. 10. 2015, tedy takřka tři měsíce po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty.
Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků stížnost usnesením odmítl. Ústavní soud dodává, že vzhledem ke zjevné opožděnosti stížnosti se již nezabýval splněním dalších zákonných náležitostí k jejímu projednání, konkrétně podmínkou upravenou v §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2015
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj