ECLI:CZ:US:2015:4.US.3134.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3134/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti V. T., zastoupeného JUDr. Václavem Stříbným, advokátem se sídlem v Opavě, Ostrožná 40, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2015, č. j. 13 Co 230/2015-603, a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 11. 2014, č. j. 14 P 368/2010-437, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stížností došlou dne 22. 10. 2015, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Ústavní soud zjistil z obsahu stížnosti a jejích příloh, že Okresní soud v Opavě vydal dne 21. 11. 2014 napadený rozsudek, kterým zamítl návrh stěžovatele na snížení výživného pro jeho tři děti, určeného rozsudkem téhož soudu ze dne 2. 4. 2010, č. j. 14 Nc 452/2009-136, na částky 10 000, 8 000 a 7 000 Kč měsíčně pro dobu do rozvodu i po rozvodu manželství.
K odvolání otce (stěžovatele) vydal Krajský soud v Ostravě dne 17. 7. 2015 rozsudek č. j. 13 Co 230/2015-603, kterým potvrdil rozsudek soudu nalézacího. V něm se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, pokud jde o možnosti a schopnosti stěžovatele platit výživné, zejména nedospěl k závěru, že by od poslední úpravy došlo k takové změně poměrů (§923 o. z.), která by odůvodňovala nové rozhodnutí o výživném. Odvolací soud uzavřel, že pokud otec vyřešil svoji subjektivní touhu po změně životního stylu po poslední úpravě výživného ukončením podnikatelské činnosti v dlouhodobě prosperující firmě, šlo o jednání málo odpovědné, které nelze považovat za důvod pro snížení výživného. Podle odvolacího soudu okresní soud komplexně zhodnotil majetkové poměry nové rodiny otce, vývoj jeho životní úrovně od posledního rozhodování a správně také dovodil, že ani přes majetkové transakce se jeho životní úroveň nesnížila.
Uvedená rozhodnutí stěžovatel napadl touto ústavní stížností, v níž uvádí, že bylo zejména porušeno jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). V napadených rozhodnutích spatřuje "extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy a zejména extrémní nesoulad právních závěrů s jednoduchým právem, které ve svých důsledcích vedly k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces." Vytýká obecným soudům, že nesprávně hodnotily důkazy ve vztahu k jeho poměrům, negativně (a objektivně) ovlivněným zhoršeným zdravotním stavem, prodejem obchodního podílu vyvolaným spory s jeho bývalými společníky, pro které opustil prosperující společnost, či majetkovým vypořádáním po rozvodu manželství.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Hlavním úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti a ústavněprávních principů; není součástí soustavy obecných soudů a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Důvodem k zásahu Ústavního soudu je až stav, kdy právní závěry přijaté soudy jsou výrazem zjevného omylu či logického excesu, čímž vybočují ze zásad spravedlivého procesu. Teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť taková rozhodnutí zakládají stav nepřípustné svévole, resp. libovůle. Takové pochybení však obecným soudům v nyní posuzovaném případě vytknout nelze.
Stěžovatel uvádí, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, avšak v řízení vyvolaném předmětnou stížností zůstává většina jeho argumentů v rovině polemiky neúspěšného a nespokojeného účastníka se skutkovými a právními závěry obecných soudů. Namítá zejména, že soudy špatně vyhodnotily důkazy ve vztahu k jeho celkovým poměrům a posoudily chybně po právní stránce jeho možnosti a schopnosti přispívat na výživu dětí (§913 o. z.).
Hodnocení možností a schopností povinného, jakož i toho, zda od poslední úpravy došlo k takové změně poměrů, která by odůvodňovala nové rozhodnutí o výživném (§923 o. z.), je výlučně na obecných soudech. Ústavnímu soudu není zřejmé, v čem spatřuje stěžovatel "extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy a právních závěrů s jednoduchým právem". Obecné soudy totiž logicky, přesvědčivě a vyčerpávajícím způsobem (alespoň pro Ústavní soud) vysvětlily, proč považují důvody, pro které se stěžovatel od poslední úpravy zbavil majetku a příjmu z podnikání, za nevěrohodné a nepřesvědčivé; provedené důkazy řádně zhodnotily, přičemž akcentují účelovost majetkových kroků stěžovatele v posledních letech. Zejména s tímto závěrem není stěžovatel evidentně spokojen, což ovšem neznamená, že by jeho nespokojenost měla být důvodem pro zásah Ústavního soudu. Podle ustanovení §913 odst. 2 o. z. je při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Výklad naposledy citovaného ustanovení však přísluší zásadně obecným soudů, což se také ústavně konformním způsobem stalo a v žádném případě nedošlo k excesivnímu postupu, který by měl vést Ústavní soud ke zrušení napadených rozhodnutí.
V tom, že opatrovnické soudy vyhodnotily kroky stěžovatele od poslední úpravy jako účelové a že nedošlo k takové změně poměrů, která by byla důvodem pro snížení výživného, porušení ústavních práv stěžovatele spatřovat nelze. Nelze je spatřovat ani v tom, že má stěžovatel i nadále platit na výživu svých tří dětí 18, 16 a 13 let celkem 25 000 Kč měsíčně. Rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu nepovažuje Ústavní soud za excesivní, nýbrž za excelentní, pokud jde o precizní odůvodnění obou rozsudků, vypořádání se všemi provedenými důkazy a z nich vyvozené právní závěry.
Proto Ústavní soud odmítl stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. prosince 2015
Tomáš Lichovník v. r.
předseda senátu