ECLI:CZ:US:2015:4.US.3135.15.1
sp. zn. IV. ÚS 3135/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu Jaroslavy Vaňkové, zastoupené Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 8, Černého 517/13, směřujícího proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. října 2015, č. j. 11 To 257/2015-100, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se na Ústavní soud obrátila podáním ze dne 22. října 2015, označeným jako ústavní stížnost, směřujícím proti usnesení krajského soudu, kterým bylo z podnětu odvolání zrušeno rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně ze dne 25. května 2015, č. j. 1 T 73/2014-80. Rozsudkem nalézacího soudu byla obžalovaná navrhovatelka zproštěna z návrhu na potrestání, neboť soud dospěl k přesvědčení, že označený skutek není trestným činem. Navrhovatelka v obsáhlém podání uvedla, že podle jejího názoru není na místě vyčkávat nového posouzení věci okresním soudem, neboť je zjevné, že její stíhané jednání není trestným činem. Napadeným usnesením tak mělo dojít k zásahu do jejích práv zakotvených v čl. 4 odstavci 1, v čl. 8 odstavci 1 Listina základních práv a svobod a v čl. 6 odstavci 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V ustanovení §75 odstavce 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je stanovena podmínka, vyžadující před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§72 odstavec 3 zákona o Ústavním soudu), s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odstavec 1, věta za středníkem, §72 odstavec 4 zákona o Ústavním soudu).
Napadeným rozhodnutím odvolacího soudu došlo ke kasaci rozhodnutí nalézacího soudu, v důsledku čehož bude řízení před soudem prvního stupně nadále pokračovat. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád navrhovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.
Jinými slovy a stručně řečeno, ústavní stížnost je procesní nástroj, který je možno použít teprve poté, co navrhovatelka vyčerpá všechny ostatní zákonné možnosti. Přípustné opravné prostředky nelze přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech s možnostmi soudního řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do ukončení řízení, průběžnou kontrolu danou tím kterým soudním řádem s celou řadou konkrétních procesních nástrojů. Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy České republiky, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. V současné chvíli je věc přikázána k projednání soudu prvního stupně a navrhovatelce přísluší veškeré procesní nástroje, včetně odvolání a dovolání. Teprve v případě, kdy i poté bude mít navrhovatelka za to, že v její věci došlo k porušení jeho zaručených práv, bude, v souladu s principem subsidiarity, povolán Ústavní soud k rozhodování o jejím návrhu. Do té doby však není pro zásah Ústavního soudu prostor.
Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odstavce 1 písmeno e) ve spojení s ustanovením §75 odstavcem 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2015
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj