ECLI:CZ:US:2015:4.US.3302.14.1
sp. zn. IV. ÚS 3302/14
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně zpravodajky Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Klárou Long Slámovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Urbánkova 3360, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 6 Tdo 811/2014-35 ze dne 29. 7. 2014, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 457/2013-546 ze dne 13. 2. 2014 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 3 T 130/2012-504 ze dne 9. 10. 2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasným návrhem, splňujícím podmínky dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svých základních práv garantovaných čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 8 odst. 1, čl. 36 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Napadeným rozsudkem okresního soudu (v dané věci se jednalo o již druhé meritorní rozhodnutí ve věci) byl stěžovatel shledán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti ve smyslu §273 odst. 1 a odst. 2 písm. b), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník"), jehož se měl dopustit tím, že coby živnostník v oboru vodoinstalatérství při provádění rekonstrukce topného systému v rodinném domě, specifikovaném ve výroku napadeného rozsudku, v rozporu s Českou technickou normou ČSN 06 0830 neosadil každou ze samostatně uzavíratelných akumulačních nádob s elektrickými patronami samostatným pojistným ventilem, v důsledku čehož následně došlo v kotelně k výbuchu, jenž vedl k destrukci předmětného rodinného domu, škodě na movitých věcech tam se nacházejících a k poškození sousedního domu. Celková výše škody činila dle napadeného rozsudku 4 172 395 Kč. Za uvedený přečin byl stěžovatel odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a k trestu zákazu činnosti - podnikání v oblasti vodoinstalatérství na 2 roky. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání do výroku o vině i trestu, jež krajský soud napadeným usnesením zamítl jako nedůvodné. Stěžovatelovo dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl z důvodu dle §265i odst. 1 písm. f) trestního řádu, tedy proto, že je zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
Stěžovatel namítal, že skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. Zpochybňoval zejména znalecký posudek a vyjádření znalce Ing. Jaroslava Cvejna, týkající se především příčiny výbuchu a absence pojistných ventilů. Podle stěžovatele okresní soud na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu dospěl k nesprávné právní kvalifikaci vytýkaného skutku. Stěžovatel tvrdil, že k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti nedošlo, neboť nebyla splněna podmínka vystavení nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nejméně sedmi osob ani způsobení škody velkého rozsahu. Rovněž podle stěžovatele nedošlo k naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty v tom smyslu, že by byl stěžovatel porušil důležitou povinnost vyplývající z povolání; zhotovitelem díla byla navíc jiná osoba a stěžovatel vystupoval pouze jako subdodavatel. Stěžovatel konečně brojil i proti uloženému trestu zákazu činnosti, jejž považoval za nepřiměřený, resp. prakticky likvidační.
Ústavní soud přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv (čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy). Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je záležitostí obecných soudů.
K jednotlivým stěžovatelovým námitkám uvádí Ústavní soud následující. Pokud jde o tvrzení o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, Ústavní soud se s ním neztotožňuje. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování, jež k pokynu krajského soudu doplnil výše uvedeným znaleckým posudkem znalce Ing. Jaroslava Cvejna. V napadeném rozsudku nejenže provedené důkazy podrobně hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, jak mu to ukládá ustanovení §2 odst. 6 trestního řádu, ale také přesvědčivě vysvětlil, na základě kterých důkazů má skutkový stav za prokázaný a kterým naopak neuvěřil.
Co se týká námitky nesprávné právní kvalifikace skutku, rovněž ji neshledává Ústavní soud důvodnou. Stěžovatel poukazoval v prvé řadě na nenaplnění znaku skutkové podstaty trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti v tom, že jeho domnělé nedbalostní jednání neohrozilo větší množství, tj. nejméně sedm, osob. Tato námitka je opodstatněná, ovšem jak stěžovateli v napadených rozhodnutích vysvětlily krajský soud a zejména pak Nejvyšší soud, základní skutková podstata trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti je formulována alternativně. Jakkoli ve stěžovatelově případě sice nedošlo k naplnění znaku skutkové podstaty v části týkající se vydání v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví většího množství osob, jinak tomu bylo v části týkající se vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu (ve smyslu §138 trestního zákoníku se jedná o škodu nejméně 5 000 000 Kč). Stěžovatel přitom v ústavní stížnosti směšuje ohrožení cizího majetku škodou velkého rozsahu (znak základní skutkové podstaty) a způsobení značné škody na cizím majetku dle §273 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, což je však znak kvalifikované skutkové podstaty. S touto stěžovatelovou námitkou se ovšem obecné soudy řádně vypořádaly v napadených rozhodnutích a řádně odůvodnily výši škody, jíž byl majetek poškozených ohrožen i již skutečně utrpěl. Konečně i námitka o nenaplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty porušení důležité povinnosti vyplývající ze stěžovatelova povolání, kdy se stěžovatel dovolával toho, že byl v dané věci pouze subdodavatelem, byla v napadených rozhodnutích vyčerpávajícím způsobem vypořádána.
Ústavní soud neshledal důvodnou ani výtku směřující proti uloženému trestu zákazu činnosti. Okresní soud přesvědčivě odůvodnil, proč vedle podmíněného trestu odnětí svobody stěžovateli uložil i dvouletý trest zákazu činnosti spočívající v podnikání v oblasti vodoinstalatérství, náležitého vysvětlení smyslu tohoto trestu se stěžovateli dostalo i v napadeném usnesení krajského soudu. Nejvyšší soud byl při svém posuzování této dovolací námitky vázán zněním §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Jakkoli stěžovatel může pociťovat uložení trestu zákazu činnosti úkorně, z hlediska ústavně zaručených práv mu Ústavní soud nemá co vytknout; uložení tohoto trestu je rovněž v souladu s příslušnou judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 32/2014 ze dne 5. 2. 2014).
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovateli se porušení jeho ústavně zaručených práv nezdařilo prokázat. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2015
Tomáš Lichovník v.r.
předseda IV. senátu Ústavního soudu