ECLI:CZ:US:2015:4.US.766.15.1
sp. zn. IV. ÚS 766/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti JUDr. Pavla Šafáře, advokáta Šafář & Partners, s. r. o. se sídlem Lazarská 1718/3, Nové Město, 110 00 Praha 1, zastoupeného Mgr. Markem Zvěřinou, advokátem se sídlem Londýnská 123/36, 120 00 Praha 2, proti výroku II. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 30 Cdo 252/2014 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2014 sp. zn. 30 Cdo 252/2014, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel je advokátem, který vystupoval jako právní zástupce strany žalující ve sporu na ochranu osobnosti. Po rozhodnutích soudů 1. a 2. stupně podala žalovaná strana dovolání, které bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesením ze dne 25. 6. 2014 sp. zn. 30 Cdo 252/2014. Ústavní stížností napadeným výrokem II. tohoto usnesení bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že strana žalovaná je povinna zaplatit na nákladech dovolacího řízení žalobci částku 3.400 Kč.
Žalobce zastoupený stěžovatelem vyzval žádostí ze dne 1. 9. 2014 dovolací soud, aby vydal opravné usnesení, neboť výrok o nákladech řízení trpí zjevnou nesprávností spočívající v tom, že k částce 3.400 Kč není připočteno DPH ve výši 21 %, tedy částka 714 Kč.
Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 11. 2014 sp. zn. 30 Cdo 252/2014, taktéž ústavní stížností napadeným, návrh na opravu výroku II. usnesení sp. zn. 30 Cdo 252/2014 zamítl se zdůvodněním, že ve spise nebyl doložen doklad o tom, že právní zástupce žalobce (stěžovatel) je plátcem DPH, tudíž částku připadající na DPH k nákladům dovolacího řízení nestanovil a o zjevnou nesprávnost tak nejde.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že nepřiznáním výše zmíněné částky 714 Kč (odpovídající DPH) bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť plátcem DPH je, což v příloze k ústavní stížnosti dokládá. Zároveň tvrdí, že ve spise doklad o plátcovství DPH založen byl, a dovolací soud jej měl beztak vyzvat k jeho předložení v případě pochybností.
Ústavní soud se nejprve zabýval formálními podmínkami projednatelnosti ústavní stížnosti. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
V nyní posuzovaném případě však stěžovatel nebyl účastníkem řízení, v němž údajně mělo dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Tímto účastníkem a osobou potencionálně dotčenou porušením práva na spravedlivý proces byl žalobce (tedy klient stěžovatele), nikoli stěžovatel sám.
V této souvislosti je nutno připomenout, že náklady řízení jsou soudem přiznány právě žalobci, jehož právní sféry (či dokonce ústavně zaručených práv) by se tak případné pochybení mohlo dotknout. Ten však ústavní stížnost nepodává. Právní zástupce žalobce (stěžovatel) je pak ve vztahu k nákladům řízení pouze platebním místem [srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3314/09 ze dne 31. 1. 2011 (N 8/60 SbNU 83) či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1645/2004, Soudní judikatura č. 48/2005].
Ostatně výše zmíněnou žádost o opravné usnesení podával k dovolacímu soudu žalobce prostřednictvím svého právního zástupce (stěžovatele), nikoli sám stěžovatel, jak je v ústavní stížnosti tvrzeno. Stejně tak náhrada nákladů řízení před soudem prvého i druhého stupně byla přiznána žalobci, nikoli stěžovateli, jak opět ústavní stížnost nepřesně uvádí.
Podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel není v posuzovaném případě aktivně legitimován k podání ústavní stížnosti, nebyl účastníkem řízení, ze kterých vzešla napadená rozhodnutí, a sféra jeho práv nebyla nijak dotčena, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost z důvodů shora vyložených podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. července 2015
Milada Tomková v. r.
soudkyně zpravodajka