ECLI:CZ:US:2015:4.US.908.15.1
sp. zn. IV. ÚS 908/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Štěrby, zastoupeného Mgr. Martinem Kejvalem, advokátem se sídlem v Praze 4 - Kunraticích, Golčova 485, směřující proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ č. j. 12 P 102/2011-2438 ze dne 10. 5. 2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 32 Co 172/2013-2621 ze dne 20. 5. 2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2015, se stěžovatel s poukazem na porušení svého práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 3 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a práva na ochranu rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení věci, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle pravidel pro počítání lhůt (§57 odst. 2 občanského soudního řádu) tato dvouměsíční lhůta začíná běžet dnem, v němž bylo rozhodnutí o posledním procesním prostředku stěžovateli doručeno, a uplyne ve stejný den o dva měsíce později. Tato dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit.
Jak Ústavní soud zjistil dotazem u Okresního soudu Praha - západ a z vyžádané kopie doručenky, ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Praze byl stěžovateli doručován na jím uvedenou adresu X, dne 15. 8. 2013. Protože stěžovatel nebyl na uvedené adrese zastižen, byla mu zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Doručující orgán následně dne 27. 8. 2013 zásilku vrátil Okresnímu soudu Praha - západ s poznámkou, že stěžovatel se odstěhoval. Okresní soud postupoval dle ustanovení §49 odst. 2 občanského soudního řádu a na úřední desce vyvěsil dne 23. 10. 2013 výzvu k vyzvednutí písemnosti, přičemž po 10 dnech od tohoto data nastala v souladu s ustanovením §49 odst. 4 občanského soudního řádu fikce doručení. V dané věci se tak stalo dne 4. 11. 2013 (v pondělí, tedy v pracovní den nejblíže následující poslední den lhůty, sobotu 2. 11. 2013); od tohoto dne se ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Praze považuje za doručený stěžovateli.
Tvrdí-li stěžovatel, že napadené rozhodnutí městského soudu mu bylo fyzicky doručeno až dne 26. 3. 2015, nemá Ústavní soud důvod toto tvrzení (jehož pravdivost rovněž ověřil dotazem u Okresního soudu Praha - západ) zpochybňovat, zároveň však se stěžovatelem nelze souhlasit v tom, že lhůta k podání ústavní stížnosti je zachována. Jak Ústavní soud uvedl výše, ve skutečnosti bylo stěžovateli rozhodnutí o posledním procesním prostředku doručeno již dne 4. 11. 2013, a to navzdory skutečnosti, že se s ním stěžovatel v důsledku své vlastní procesní strategie, resp. nečinnosti, neseznámil. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula již dne 6. 1. 2014 (pondělí nejblíže následující poslední den lhůty, sobotu 4. 1. 2014). Stěžovatel podal ústavní stížnost pozdě, a Ústavnímu soudu proto nezbylo, než jeho ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2015
Vlasta Formánková v.r.
soudkyně zpravodajka