ECLI:CZ:US:2015:4.US.965.15.1
sp. zn. IV. ÚS 965/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatelky B. H., proti postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, v řízení vedeném pod sp. zn. 52 Tm 3/2012, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. 4. 2015, se stěžovatelka ve prospěch svého bratra, V. H., t. č. ve Věznici Valdice, domáhá "znovuotevření a důkladné prošetření" případu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, pod sp. zn. 52 Tm 3/2012, který byl mediálně znám pod názvem "Mačetový útok v Novém Boru", a v němž její bratr figuroval jako obžalovaný. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že trest odnětí svobody ve výměře 17 a půl roku, který byl v uvedeném trestním řízení uložen jejímu bratrovi, je nespravedlivý, neboť je nepřiměřený tomu, že její bratr nechtěl nikoho zabít a poškozeným (se kterými přišel během incidentu do kontaktu) způsobil pouze lehké ublížení na zdraví. Na výšku trestu měla podle stěžovatelky vliv především nadměrná medializace případu. Navrhovatelka vyslovila rovněž pochybnost o nezávislosti krajského soudu a vytkla "neochotu a nezájem právníků správně důsledně obhajovat" jejího bratra v tomto řízení.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Z ústavní stížnosti je přitom zřejmé, že stěžovatelka ji uplatňuje výlučně ve vztahu k právnímu postavení svého bratra, V. H. Jako sestra jmenovaného je bezpochyby osobou oprávněnou podat v jeho prospěch odvolání [srov. §247 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů] či návrh na obnovu řízení (srov. §280 odst. 3 trestního řádu). Tato její oprávnění daná trestním řádem však nelze vztahovat na podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že česká právní úprava řízení o ústavní stížnosti nezná tzv. actio popularis, a proto striktně vychází z toho, že stěžovatel musí být účastníkem (stranou) napadeného řízení (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 530/98 ze dne 12. 3. 1999, sp. zn. II. ÚS 122/10 ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 103/13 ze dne 16. 10. 2013, či sp. zn. I. ÚS 921/14 ze dne 19. 3. 2014, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz). V daném případě však stěžovatelka stranou řízení zjevně nebyla a nelze ani tvrdit, že v něm bylo rozhodováno o jejích základních právech a svobodách. Není tudíž aktivně legitimována k podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Jinými slovy, stěžovatelce nepřísluší domáhat se v řízení o ústavní stížnosti ochrany práv třetích osob (jejího bratra), když podat ústavní stížnost jménem jiné osoby nebo v obecném zájmu možné není. Pokud bratr stěžovatelky má za to, že v předmětném trestním řízení bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv a svobod, musí se jejich ochrany domáhat v řízení před Ústavním soudem sám. K tomuto kroku ostatně také přistoupil. Z elektronické evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že jeho ústavní stížnost je vedena pod sp. zn. IV. ÚS 657/15, přičemž dosud o ní nebylo rozhodnuto.
Z vyložených důvodů a vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud nepřehlédl, že ústavní stížnost trpí i dalšími formálními a obsahovými nedostatky (mimo jiné stěžovatelka není zastoupena advokátem). K odstranění zmiňovaných vad však Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nemohla nic změnit na tom, že ústavní stížnost není z důvodů shora uvedených přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2015
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj