ECLI:CZ:US:2016:1.US.1043.16.1
sp. zn. I. ÚS 1043/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti stěžovatele J. Vladimíra Navrátila, zastoupeného Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou se sídlem v Opavě, Dolní náměstí 117/3, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 2016 sp. zn. 1 Ads 14/2016-40, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. března 2016 a doplněné podáními ze dne 12. dubna 2016 a 26. května 2016, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 2016 sp. zn. 1 Ads 14/2016-40.
2. Stěžovatel se u Nejvyššího správního soudu kasační stížností domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. ledna 2016 č. j. 20 Ad 64/2015-12, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstvu práce a sociálních věcí ze dne 29. srpna 2007 č. j. 2006/47408-442 pro opožděnost.
3. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti stěžovatele rozhodl tak, že žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků zamítl (výrok I.), vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč (výrok II.) a lhůtu k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, stanovenou usnesením ze dne 2. března 2016 č. j. 1 Ads 14/2016-35, prodloužil o jeden týden od doručení tohoto usnesení (výrok III.).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti prostřednictvím své právní zástupkyně uvedl, že z důvodu zavinění Úřadu práce Vítkov byl nezákonně vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání, neměl žádné prostředky, ze kterých by mohl platit pojištění u Všeobecné zdravotní pojišťovny a zaviněním orgánu státní správy se tak stal dlužníkem. Z toho důvodu mu byl zamítnut návrh na dotaci projektu Gordona. Podle názoru stěžovatele přímým výkonem orgánu státní správy, a to Ministerstva práce a sociálních věcí, došlo k omezení jeho profesní odbornosti ve všech úrovních dalšího vzdělání a podmínek profesního růstu. Stěžovatel má za to, že napadeným rozhodnutím bylo zasaženo do jeho práv zajištěných čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
5. Stěžovatel podáním ze dne 12. dubna 2016 ústavní stížnost doplnil "dodatečnou zprávou ke korespondenci, která byla vyhotovena pro Ústavní soud dne 28. března 2016 a 8. dubna 2016", ke které ústavní soud nepřihlížel, neboť ji koncipoval sám stěžovatel, aniž by ji v souladu se zákonem o Ústavním soudu doplnil jeho advokát (§30 odst. 1).
6. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky a dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení uvedených článků Listiny, jichž se stěžovatel dovolával, nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
7. Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že stěžovatel napadl rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 29. srpna 2007, které mu bylo doručeno dne 7. září 2007, tedy více než osm let před podáním jeho žaloby ke Krajskému soudu v Ostravě. Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu přitom lze podat do dvou měsíců poté, kdy bylo stěžovateli rozhodnutí doručeno (§72 odst. 1 s. ř. s.). Podle závěru učiněného Nejvyšším správním soudem je na první pohled zřejmé, že žaloba byla podána opožděně a kasační stížnost stěžovatele je tak zjevně neúspěšná.
8. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší správní soud se věcí stěžovatele řádně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil, podle kterých zákonných ustanovení postupoval a tento svůj postup také logicky zdůvodnil. Ústavní soud považuje toto odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.
9. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.
10. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že z informací uvedených v elektronické databázi Nejvyššího správního soudu ke spisové značce 1 Ads 14/2016 se podává, že Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 5. dubna 2016 č. j. 1 Ads 14/2016-52 řízení zastavil, neboť stěžovatel ve stanovené lhůtě (ani následně) soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti neuhradil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 7. dubna 2016.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu