ECLI:CZ:US:2016:1.US.1234.16.1
sp. zn. I. ÚS 1234/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky Vlasty Smutné, zastoupené JUDr. Jaroslavem Doudou, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Tylova 242, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 23. února 2016 č. j. 15 Co 93/2016-96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 19. dubna 2016, stěžovatelka podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 23. února 2016 č. j. 15 Co 93/2016-96 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Okresního soudu v Pelhřimově sp. zn. 5 EXE 1318/2015 (dále jen "soudní spis") vyplynulo, že Okresní soud v Pelhřimově usnesením ze dne 6. ledna 2016 č. j. 5 Exe 1318/2015-50 zamítl návrh stěžovatelky jako povinné (učiněný podáním dne 12. listopadu 2015) na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Martinem Horákem podle pověření soudu ze dne 27. října 2015 č. j. 5 EXE 1318/2015-20. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka odvolání podáním datovaným dnem 25. ledna 2016 a doručeným soudu téhož dne a dále podáním datovaným stejným dnem, ale doručeným soudu dne 26. ledna 2016.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře usnesením napadeným ústavní stížností odvolání stěžovatelky, aniž se mohl zabývat věcným obsahem podaného odvolání, odmítl jako opožděné podle §218a o. s. ř. Odvolací soud dovodil, že průvodní dopis stěžovatelky a jejího manžela, doručený elektronicky (bez uznávaného elektronického podpisu) soudu prvního stupně dne 25. ledna 2016 nelze považovat za odvolání. Tím je až stěžovatelkou elektronicky podepsané podání, datované rovněž dnem 25. ledna 2016, ale doručené soudu prvního stupně elektronicky jako příloha průvodního dopisu až dne 26. ledna 2016. Za situace, kdy posledním dnem lhůty bylo pondělí dne 25. ledna 2016 (§57 odst. 2 o. s. ř.), bylo odvolání podáno opožděně.
4. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3). Ústavní soud dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
6. Podání ústavní stížnosti je tedy namístě až tehdy, pokud všechny ostatní dostupné právní prostředky v ochraně základního práva či svobody byly stěžovatelem vyčerpány. Ústavní soud proto zvážil, zda stěžovatelka měla k dispozici opravný prostředek usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře ze dne 23. února 2016 č. j. 15 Co 93/2016-96.
7. Takovým opravným prostředkem byla žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o.s.ř., kterou však stěžovatelka nepodala. Odvolací soud též stěžovatelku v napadeném usnesení poučil, že proti usnesení není dovolání přípustné v souladu s §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., které odkazuje na přípustnost žaloby pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
8. Stěžovatelka tedy před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala všechny dostupné právní prostředky k ochraně jejích práv, a její ústavní stížnost je tudíž nepřípustná ve smyslu §75 zákona o Ústavním soudu. Z obsahu ústavní stížnosti přitom nevyplynulo, že by měly (mohly) být naplněny předpoklady pro projednání jinak nepřípustné ústavní stížnosti stanovené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2016
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj