ECLI:CZ:US:2016:1.US.1301.16.1
sp. zn. I. ÚS 1301/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů SUR, společnosti pro územní rozvoj, a. s., se sídlem v Ostravě, Pernerova 17-19 a Bytového družstva Jižní Svahy, se sídlem v Ostravě, Josefa Kainara 904, zastoupených Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 55, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2016 č. j. 26 Cdo 2999/2014-803, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2013 č. j. 70 Co 167/2013-724 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. listopadu 2012 č.j. 27 C 44/2004-649, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelé s odkazem na údajné porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhali zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelé usilovali o to, aby Obvodní soud pro Prahu 8 uložil 11. žalovanému v daném právním sporu (Společenstí vlastníků jednotek se sídlem v Milovicích nad Labem; dále též "žalovaný č. 11") zaplatit jim částku 588 628 Kč s příslušenstvím a aby rozhodl, že za přisouzený závazek ručí žalovaní 1. až 10. a 12. (jednotlivé fyzické osoby), pokud nebude pohledávka uhrazena.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 8. 11. 2012 č. j. 27 C 44/2004-649 žalobu zamítl a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 9. 2013 č. j. 70 Co 167/2013-724 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud pak usnesením ze dne 12. 1. 2016 č. j. 26 Cdo 2999/2014-803 odmítl i dovolání podané v dané věci.
3. Stěžovatelé v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedli, že žalovaným č. 1. až 12. bylo ze strany stěžovatele SUR, společnosti pro uzemní rozvoj, a. s. (dále též "stěžovatel č. 1") poskytnuto plnění. Sporným bylo, zda šlo o plnění ze smlouvy či o bezdůvodné obohacení. Vzhledem k nejednotné judikatuře obecných soudů dospěli stěžovatelé k závěru, že právním titulem žaloby je bezdůvodné obohacení, které nabyli žalovaní na úkor stěžovatele SUR, společnosti pro uzemní rozvoj a. s., tím, že se "nepodíleli na nákladech spojených s nápravou důsledků nezákonného jednání a úpadku 1. Milovické realitní, s. r. o. a vytvoření předpokladů pro vydání kolaudačního rozhodnutí dle §76 zákona č. 50/1976, č. j. SÚ-2355 04 Dul z 4.11.2004, které nabylo právní moci 4.12.2004, kterým stavební úřad v Milovicích povolil užívat společné části domu č. p. A1, nacházejícího se v Milovicích na Spojovací ulici, na pozemku parc .č. st. A2, které na základě objednávky Bytového družstva Jižní svahy (stěžovatele č. 2) obstaral stěžovatel č. 1". Stěžovatelé obsáhle shrnuli údajná pochybení obecných soudů; přitom mj. uvedli, že soudy prvního a druhého stupně se zaměřily pouze na smlouvu o dílo ze dne 4. 2. 2004, kterou uzavřel stěžovatel č. 1 s žalovaným č. 11. Závěr obecných soudů - tj. že smlouva o dílo ze dne 4. 2. 2004 je absolutně neplatná pro nemožnost plnění je dle právního názoru stěžovatelů nesprávný a ve svém důsledku vede k tomu, že stěžovatel č. 1 je dotčen na svých majetkových právech, když poskytl plnění, které mu není řádně uhrazeno.
4. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovateli předložená tvrzení, přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Již mnohokrát ve své judikatuře Ústavní soud zdůraznil, že není soudem nadřízeným obecným soudům, není vrcholem jejich soustavy ani další přezkumnou instancí. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže tyto soudy nepostupují ve shodě s Ústavou, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod, zejména pak její hlavy páté. Pokud soudy ve své jurisdikci respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů podrobně přezkoumávat.
6. Soud prvního stupně - stejně jako soud odvolací - dospěl k závěru, že smlouva o dílo uzavřená dne 4. 2. 2004 mezi žalovaným č. 11 jako objednatelem a žalobcem (stěžovatelem č. 1) ve sdružení se společností REMOSTAV, s. r. o., jako zhotovitelem, je absolutně neplatná pro nemožnost plnění ve smyslu §37 odst. 2 občanského zákoníku. Nepříslušel-li nárok na požadované plnění podle neplatné smlouvy, bylo třeba zabývat se otázkou, zda stěžovateli nesvědčí nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Vrácení plnění podle §457 občanského zákoníku však není podle obecných soudů možné, jelikož žalovaný č. 11 nic neobdržel; plněno bylo již před uzavřením předmětné smlouvy a nikoliv ve prospěch tohoto žalovaného. Nárok nebylo možno dovodit ani podle ust. §419 či §742 a násl. občanského zákoníku, neboť v daném případě nešlo o odvrácení hrozící škody nebo obstarání cizí záležitosti. Soudy tak uzavřely, že stěžovateli č. 1 nevznikl ve vztahu k žalovanému č. 11 žádný nárok a že neexistující nárok samozřejmě nemohou ručit ani ostatní žalovaní.
7. Ústavní soud konstatuje, že v těchto názorech obecných soudů nelze spatřovat nic protiústavního. Podstata ústavní stížnosti spočívá v zásadě pouze na odlišném právním názoru stěžovatelů, majícím svůj základ v názoru, jakým způsobem měly soudy hodnotit podstatné okolnosti věci. Ústavní soud podotýká, že je možné si představit i závěry poněkud odlišné, než ke kterým soudy dospěly, ale nemůže být jeho úkolem řízení v rovině podústavního práva jakkoli předělávat. Soudní řízení proběhlo postupem odpovídajícím principům zakotveným v hlavě páté Listiny základních práv a svobod a rozsudky je třeba považovat za výsledek nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy České republiky), jemuž z hlediska ochrany ústavnosti nelze nic podstatného vytknout.
8. Jelikož Ústavní soud nezjistil porušení žádných ústavně zaručených práv stěžovatelů, byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu