ECLI:CZ:US:2016:1.US.1787.16.1
sp. zn. I. ÚS 1787/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Kubína, zastoupeného JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou se sídlem Veleslavínova 1022/4, 702 00 Ostrava, proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Opavě č. j. 2 ZT 65/2016-13 ze dne 27. dubna 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí státní zástupkyně, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím byla dle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále též "tr. ř.") zamítnuta stížnost stěžovatele směřující proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání stěžovatele pro přečin krádeže dle §205 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, jehož se měl stěžovatel dopustit odcizením v rozhodnutí blíže označeného černého uhlí.
Proti rozhodnutí státní zástupkyně brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jeho kasace. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Policejnímu orgánu pak vytkl, že nijak neodůvodnil, z jakých konkrétních důkazů vyvozuje své podezření o přečinu, neuvádí, jakým postupem hodnocení kterých důkazů dospěl k závěru, že pachatelem ve výroku popsaného přečinu je stěžovatel. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, i obsah naříkaného usnesení státní zástupkyně, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestního stíhání, nad nímž vykonává dozor příslušný státní zástupce (§174 a násl. tr. ř.), který je dle §172 odst. 1 tr. ř. povinen zastavit trestní stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Právně zastoupenému stěžovateli pak přísluší navrhovat zákonem definované nástroje k ochraně jeho zájmů (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3286/11 ze dne 8. 11. 2011, dostupné, jako další zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu na adrese http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud na rozdíl od stěžovatele neshledal, že by stížností dotčené rozhodnutí státní zástupkyně trpělo takovými vadami, které by si žádaly jeho zrušení. Z odůvodnění usnesení jednoznačně plyne, jakými úvahami byl policejní orgán veden, když přistoupil k zahájení trestního stíhání. Nejednalo se přitom jen o svědecké výpovědi (které samozřejmě i samy o sobě mohou zavdat důvod k zahájení trestního stíhání), nýbrž i o vyhodnocení výpisů telekomunikačního provozu, jakož i další listinné důkazy. Nadto Ústavní soud již několikráte judikoval, že ve fázi zahájení trestního stíhání nelze na orgány činné v trestním řízení klást takové požadavky na odůvodnění jako na odůvodnění soudních rozhodnutí, a v této souvislosti považuje za nezbytné podotknout, že materiální důvody zahájení trestního stíhání, tedy samotná důvodnost tohoto kroku, leží v tomto stadiu trestního řízení zcela mimo přezkum Ústavního soudu (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1055/12 ze dne 29. 3. 2012).
Za daných okolností tudíž Ústavní soud musil přikročit k odmítnutí ústavní stížnosti dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrhu zjevně neopodstatněného.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 16. června 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu