ECLI:CZ:US:2016:1.US.1985.16.1
sp. zn. I. ÚS 1985/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Slavíka, zastoupeného Mgr. Janem Hrežem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Nádražní 13, proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. dubna 2016 č. j. 12 Nc 3295/2007-1132, za účasti Okresního soudu v Kroměříži, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 21. června 2016, stěžovatel podle ustanovení §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 20. dubna 2016 č. j. 12 Nc 3295/2007-1132 ve výroku I. a II. Stěžovatel namítal, že napadeným usnesením byla porušena jeho základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1, Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Ústavní stížností napadeným usnesením Okresní soud v Kroměříži příkaz k náhradě nákladů exekuce pro částku 1 088 461,10 Kč, vydaný JUDr. Milanem Makariem, soudním exekutorem, dne 10. ledna 2016 pod č. j. 156 EX 1570/12-209 ve výroku I. změnil tak, že původnímu soudnímu exekutorovi Mgr. Janu Dolanskému za provedení úkonů v této exekuci odměna nenáleží a náhrada hotových výdajů, které tomuto exekutorovi vznikly se na tyto náklady započítává oprávněnou zaplacená záloha ve výši 20 000 Kč (výrok I.). Dále okresní soud rozhodl, že námitky stěžovatele proti výrokům II. a III. příkazu k úhradě nákladů exekuce se zamítají (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III.) a že soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok IV.).
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti zrekapituloval průběh exekučního řízení a uvedl, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, ochranu vlastnictví a ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Za základní příčinu porušení namítaných ústavně zaručených práv považuje stěžovatel přehlížení překážky litispendence ze strany Okresního soudu v Kroměříži při nařízení druhé exekuce. Příkaz k úhradě nákladů exekuce, na nějž navazuje napadené rozhodnutí Okresního soudu v Kroměříži, je podle názoru stěžovatele jedním z důsledků toho, že ve věci byla vedena dvě exekuční řízení. Stěžovatel má za to, že jeho situace sice vznikla na základě jeho existujícího závazku, avšak následně se z exekuce vůči jeho osobě díky celé řady excesů stala továrna na vytváření nákladů exekuce, což již nelze považovat za ústavně konformní způsob, jakým musí dlužník unést svoji odpovědnost a následky svého chybného jednání.
4. Ústavní soud si za účelem posouzení celé věci vyžádal spis Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 12 Nc 3295/2007, vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. K takovému hodnocení přistupuje Ústavní soud zpravidla za situace, kdy napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.
5. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
6. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí okresního soudu vyplývá, že ve věci rozhodující soud se námitkami stěžovatele podrobně zabýval, své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnil a v jeho rozhodování nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení. Proto lze na odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odkázat.
7. Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že proti napadenému rozhodnutí podal ústavní stížnost i Mgr. Petr Dolanský, a to dne 16. června 2016. Ústavní soud tuto ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 8. listopadu 2016 sp. zn. III. ÚS 1927/16.
8. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu