ECLI:CZ:US:2016:1.US.2189.15.1
sp. zn. I. ÚS 2189/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele Lukáše Blažeje, zastoupeného Mgr. Michalem Chuchútem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze, náměstí Junkových 2772/1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 255/2014-36 ze dne 23. dubna 2015 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 48 A 41/2014-38 ze dne 21. listopadu 2014, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel se před Krajským soudem v Praze domáhal žalobou podle §79 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") ochrany proti nečinnosti Ministerstva spravedlnosti, které nerozhodlo o jeho odvolání ve věci žádosti o informace. Krajský soud žalobu zamítl, neboť ze správního spisu zjistil, že ministerstvo v průběhu řízení před soudem již rozhodlo a nebylo tedy nečinné, na což stěžovatel v řízení nereagoval.
2. Následnou kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud zamítl. Podle soudu ministerstvo žádané rozhodnutí doručovalo nesprávným způsobem - prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nikoli do datové schránky. Rozhodnutí tudíž nemohlo být doručeno fikcí a nabýt plné moci. Žaloba na ochranu proti nečinnosti však nebyla důvodná, neboť rozhodnutí bylo vydáno. Žaloba na ochranu proti nečinnosti neslouží k tomu, aby se stěžovatel domohl správného doručení či seznámení s rozhodnutím prostřednictvím datové schránky. Chtěl-li se stěžovatel s rozhodnutím seznámit, mohl tak učinit například při nahlédnutí do správního spisu.
3. Stěžovatel brojil ústavní stížností proti výše uvedeným rozsudkům Nejvyššího správního a krajského soudu, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces a zprostředkovaně také do práva na informace. Správní rozhodnutí je vydáno předáním k jeho přepravě, čímž je třeba myslet k přepravě správným způsobem. Jinak rozhodnutí vydáno není. Nejvyšší správní soud se v posouzení této otázky podústavního práva odchýlil od ustáleného a jasného výkladu. Přijetí jeho argumentace by znamenalo, že účastníci řízení musí pravidelně nahlížet do správního spisu pro případ, že by rozhodnutí bylo vydáno jiným způsobem, než očekávali. Napadeným rozsudkem byl stěžovateli znemožněn přístup k požadované informaci, jeho odvolání bylo de facto odmítnuto bez možnosti obrany. Do správního spisu stěžovatel nenahlížel, neboť s ohledem na protiprávní jednání žalovaného by mu to zřejmě nebylo umožněno, navíc by se tím zvýšily vynaložené náklady stěžovatele.
4. Ústavní soud se seznámil s ústavní stížností a napadenými rozhodnutími; dospěl k závěru, že se jedná o návrh přípustný, ale zjevně neopodstatněný [pro rozhodná kritéria srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
5. Stěžovatel v podstatě žádal, aby Ústavní soud vyložil §71 odst. 2 písm. a) správního řádu z roku 2004 (dále jen "spr. ř") tak, že vydáním rozhodnutí se rozumí výlučně předání stejnopisu písemného vyhotovení k doručení správným způsobem. V projednávané věci by to znamenalo, že předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení stěžovateli prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (ač mu mělo být doručeno do datové schránky) není předáním stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení - rozhodnutí tedy nebylo pouze špatně doručováno, ale nebylo vůbec vydáno. Pro takový závěr však Ústavní soud neshledal důvod.
6. Opodstatněným Ústavní soud neshledal ani tvrzení, že se napadená rozhodnutí odchýlila od ustáleného výkladu uvedeného ustanovení. Z literatury citované stěžovatelem podpora pro jeho argumentaci neplyne. Na věc také přímo dopadají závěry rozsudku č. j. 1 Ans 2/2008-52 ze dne 16. 4. 2008, publ. pod č. 1626/2008 Sb. NSS, citované Nejvyšším správním soudem (opak stěžovatel přesvědčivě nevyložil). Lze odkázat i na rozsudek téhož soudu č. j. 2 As 190/2014-52 ze dne 25. 6. 2015, publ. pod č. 3289/2015 Sb. NSS, podle něhož je možné se v obdobných věcech bránit zásahovou žalobou (srov. však projev zásady subsidiarity správního soudnictví v §85 s. ř. s. ve spoj. s §69 odst. 4 spr. ř., podle kterého má stěžovatel nárok na vydání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí a může se tak domoci kýžené ochrany).
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. března 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu