ECLI:CZ:US:2016:1.US.2409.16.1
sp. zn. I. ÚS 2409/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti OKD, a. s., se sídlem Karviná - Doly, Stonavská 2179, IČ: 26863154, zastoupené Mgr. Viktorem Zelinkou, advokátem, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Českobratrská 2227/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. dubna 2016 č. j. 16 Co 93/2014-203 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2015 č. j. 21 Cdo 5405/2014-134, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 21. července 2016, stěžovatelka podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení jejích základních práv podle čl. 1, čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
2. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2015 č. j. 21 Cdo 5405/2014-134 byl v právní věci žalobce Mgr. O. Brody proti žalované stěžovatelce o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 24 C 53/2013, zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 2014 č. j. 16 Co 93/2014-105 a věc byla vrácena Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
3. Krajský soud v Ostravě poté rozsudkem ze dne 12. dubna 2016 č. j. 16 Co 93/2014-203 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 11. února 2014 č. j. 24 C 53/2013-68, kterým soud určil, že dohoda o rozvázání pracovního poměru, uzavřená dne 7. srpna 2013 mezi účastníky řízení, je neplatná.
4. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (§72 odst. 3), a to i těch, které orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustné z důvodu jeho uvážení (§72 odst. 4), neboť by bylo proti logice, aby se další přezkum pouze automaticky přesunul do roviny ústavní.
5. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal.
6. Ústavní soud připomíná, že právní úprava dovolání a s ní související úprava podmínek přípustnosti ústavní stížnosti doznala s účinností od 1. ledna 2013 podstatných změn v souvislosti s přijetím zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Z obsahu ústavní stížnosti a z předloženého napadeného rozhodnutí je zřejmé, že stěžovatelka navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu. Úprava přípustnosti dovolání je založena na principu zásadní otevřenosti dovolání proti všem pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, pokud jím je skončeno odvolací řízení. Ústavní soud přitom vychází z názoru, že dovolání podle §236 a násl. o. s. ř., je-li přípustné ve smyslu §237, §238 a §238a o. s. ř., představuje mimořádný opravný prostředek ve smyslu §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, jehož vyčerpání je s ohledem na ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nutno vyžadovat.
7. Podle ustanovení §239 o. s. ř. otázku přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až §238a o. s. ř. je oprávněn zkoumat jen dovolací soud a Ústavní soud nemůže jeho rozhodování předjímat. O možnosti podání dovolání byla stěžovatelka řádně poučena odvolacím soudem v poučení jeho rozsudku ze dne 12. dubna 2016 č. j. 16 Co 93/2014-203.
8. Před podáním ústavní stížnosti bylo třeba vyčerpat všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně práv stěžovatelky. Pokud tak stěžovatelka neučinila, je podaná ústavní stížnost, ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v této ústavní stížnosti, návrhem nepřípustným.
9. Vzhledem k tomu, že z obsahu ústavní stížnosti ani jinak nevyplynulo, že by měly (mohly) být naplněny předpoklady pro projednání jinak nepřípustné ústavní stížnosti stanovené v §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2016
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj