ECLI:CZ:US:2016:1.US.2641.16.1
sp. zn. I. ÚS 2641/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti Metrostav a. s., se sídlem v Praze 8, Koželužská 2450/4, IČ: 00014915, zastoupené Jiřím Hřídelem, advokátem se sídlem v Písku, Fráni Šrámka 136, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2016 č. j. 62 Co 101/2016-137, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodněn :
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 8. srpna 2016 a doplněné podáním dne 16. srpna 2016, stěžovatelka podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovala zrušení výroku II. a III. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2016 č. j. 62 Co 101/2016-137, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech exekuce a nákladech účastníků řízení. Podle tvrzení stěžovatelky bylo napadeným rozhodnutím zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Městský soud v Praze jako soud odvolací, usnesením napadeným ústavní stížností, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. prosince 2015 č. j. 133 EXE 778/2012-97 tak, že se exekuce nařízená pro vymožení 401 333,30 Kč s příslušenstvím zastavuje (výrok I.), oprávněné stěžovatelce se ukládá povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7 865 Kč (výrok II.) a zaplatit povinnému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 19 130 Kč (výrok III.).
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjádřila nesouhlas s tím, že jí jako oprávněné, byla uložena povinnost hradit náklady exekuce a náklady účastníků. Městskému soudu v Praze vytýkala, že řádně nezhodnotil konkrétní okolnosti věci a zcela mechanicky aplikoval §89 věta první exekučního řádu. Předmětná exekuce byla zastavena na základě zjištění, že směnečné námitky podané povinným proti směnečnému rozkazu, byly podány včas, a proto se exekuční titul nemohl stát pravomocným a vykonatelným. Podle názoru stěžovatelky, odvolávající se na judikaturu Ústavního soudu, samotné zrušení exekučního titulu ještě nelze oprávněnému přičítat (mechanicky) jako procesní zavinění na zastavení exekuce. Ve věci rozhodující soud se podle tvrzení stěžovatelky nezabýval konkrétními aspekty věci, jeho úvahy jsou vadné, v důsledku čehož byly stěžovatelce uloženy povinnosti zasahující do její majetkové sféry a tím i do jejích ústavně chráněných práv. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19. srpna 2010 sp. zn. II. ÚS 594/10 (N 167/58 SbNU 449), ze dne 2. prosince 2010 sp. zn. I. ÚS 2171/10 a ze dne 16. října 2012 sp. zn. Pl. ÚS 16/12 (N 174/67 SbNU 115).
4. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelkou, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že k porušení práva na spravedlivý proces ani na ochranu vlastnického práva v posuzovaném případě nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
6. Současně je třeba mít na zřeteli, že interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy je úlohou obecných soudů. Navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda postup nebo rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení vyhovovalo obecným požadavkům procesní spravedlivosti, obsaženým v hlavě páté Listiny, resp. v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
7. K otázce náhrady nákladů řízení Ústavní soud připomíná, že se k ní v rozhodovací praxi opakovaně vyjadřuje rezervovaně tak, že rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod; povaha - jen procesní - soudem konstituovaného práva, resp. povinnosti, povýtce způsobuje, že zde není zjevné reflexe ve vztahu k těm základním právům a svobodám, které jsou chráněny prameny ústavního pořádku. Vzhledem ke zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení) musí shora zmíněné vady nákladového rozhodnutí dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu. Ústavní soud dal ve své judikatuře též opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně.
8. Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v posuzované věci podala návrh na vydání směnečného platebního rozkazu k Městskému soudu v Praze dne 27. dubna 2012. Městský soud vydal směnečný platební rozkaz dne 28. května 2012 pod č. j. 24 Cm 166/2012-17 a doručen byl povinnému prostřednictvím České pošty s. p. dne 9. června 2012. Dne 12. června 2012 podal povinný námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, které nebyly omylem založeny do příslušného spisu. Stěžovatelka poté dne 2. srpna 2012 podala návrh na exekuci a dne 1. října 2012 byla exekuce nařízena. Povinný dne 28. listopadu 2012 podal odvolání, kterému nebylo vyhověno. Povinný proto dne 12. ledna 2016 podal návrh na zastavení exekuce, kterému bylo vyhověno až rozhodnutím napadeným ústavní stížností.
9. Městský soud v Praze přezkoumal odvoláním napadené usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. prosince 2015 č. j. 133 EXE 778/2012-97 a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že povinný si směnečný platební rozkaz vyzvedl až dne 9. června 2012 v 9:15 hod. a námitky podané na poště dne 12. června 2012 tak byly podány v zákonné třídenní lhůtě. Skutečnost, že námitky nebyly administrativním nedopatřením založeny do nalézacího spisu, pak nemůže jít povinnému k tíži. Městský soud nad rámec uvedeného dodal, že povinnému nelze přičítat k tíži ani pravděpodobná pochybení České pošty, s. p., při doručování směnečného platebního rozkazu, resp. jeho zaměstnanců, když v doručence jsou uvedena dvě data, neboť podle odvolacího soudu s ohledem na uložení písemnosti z důvodu, že adresát nebyl zastižen, jsou dány dostatečné důvody k tomu, aby bylo možné ohledně data doručení směnečného platebního rozkazu vycházet z data, kdy uložená zásilka byla povinným vyzvednuta; tedy z data 9. června 2012 v 9:15 hod. Podle závěru učiněného odvolacím soudem v daném případě zastavení exekuce zavinila stěžovatelka, která podala návrh na nařízení exekuce bez řádného exekučního titulu. Proto jí byla uložena povinnost k zaplacení nákladů soudnímu exekutorovi i povinnému.
10. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Městského soudu v Praze vyplývá, že tento soud se celou věcí podrobně zabýval a své rozhodnutí srozumitelně zdůvodnil, přičemž v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který vychází ze zjištěného skutkového stavu. Ústavní soud ve výsledku kvalifikovaný exces či libovůli nespatřuje a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení soudním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu (jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah), zde zjistitelné nejsou.
11. Jak Ústavní soud opakovaně uvedl, na každý případ je nutno pohlížet z hlediska jeho individuálních a konkrétních okolností a pokud soud své rozhodnutí řádně odůvodní, a v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujme právní názor, který vychází ze zjištěného skutkového stavu a opírá se o ústavně konformně interpretovaná ustanovení příslušných zákonných předpisů, jako se stalo v posuzované věci, nelze souhlasit se stěžovatelkou, že došlo k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny ani čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. usnesení ze dne 18. dubna 2007 sp. zn. III. ÚS 941/06, ze dne 3. července 2008 sp. zn. III. ÚS 1300/08, ze dne 19. září 2011 sp. zn. IV. ÚS 2497/11, ze dne 13. září 2016 sp. zn. III. ÚS 1812/16 a ze dne 27. září 2016 sp. zn. IV. ÚS 1431/16).
12. Za výše uvedených okolností nemohou mít relevanci odkazy stěžovatelky na právní závěry uvedené v citovaných rozhodnutích, neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci. V nálezu vydaném pod sp. zn. II. ÚS 594/10 byla řešena povinnost hradit náklady exekuce při jejím zastavení z důvodu zrušení exekučního titulu nálezem Ústavního soudu. V usnesení sp. zn. I. ÚS 2171/10 byl řešen případ, kdy vrchní soud v odvolacím řízení zrušil směnečný platební rozkaz vůči stěžovateli (povinnému) a stěžovateli byla uložena povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a zaplatit oprávněnému náhradu nákladů řízení za zastavení exekuce. Ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 16/12 Ústavní soud zrušil uplynutím dne 30. dubna 2013 část ustanovení §175 odst. 1 zákona 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve slovech "do tří dnů" a v "téže lhůtě", když dovodil, že třídenní lhůta omezuje směnečným dlužníkům možnost reálně hájit svá práva před nestranným a nezávislým soudem a mezi směnečnými dlužníky a věřiteli vytváří neodůvodněnou nerovnost. Ani závěry uvedené v tomto nálezu na případ stěžovatelky nedopadají.
13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu