ECLI:CZ:US:2016:1.US.2816.16.1
sp. zn. I. ÚS 2816/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Společenství vlastníků jednotek Drobného 56, Brno, se sídlem Drobného 316/56, Brno, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Knoppem, advokátem se sídlem Lidická 51, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2016 č. j. 220 C 3/2015-91, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou dne 22. 8. 2016 napadl stěžovatel shora označený rozsudek s tím, že jím byla porušena jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, vyplývající zejména z čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a z čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i jeho právo na rovnost dané čl. 1 Listiny.
2. Napadeným rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou po dvou svých členech požadoval zaplacení částky 11 674 Kč s úrokem z prodlení. Tato částka sestávala z pěti dílčích nároků vyplývajících z různých právních důvodů, které stěžovatel uplatnil jednou žalobou a o nichž městský soud rozhodl jako o jednom celkovém plnění. Přestože byl stěžovatel poučen o možnosti podat proti tomuto rozsudku odvolání, domnívá se, že takové odvolání není přípustné podle ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř., neboť z rozhodovací praxe odvolacích soudů plyne, že jednotlivé nároky, byť uplatněné toutéž žalobou, musejí dosahovat stanovené hranice 10 000 Kč samostatně, nikoliv v součtu. Stěžovatel sice odvolání podal, očekává však, že bude odmítnuto jako nepřípustné, a proto proti předmětnému prvostupňovému rozsudku brojí touto ústavní stížností. V ní zejména namítá, že městský soud své rozhodnutí řádně a srozumitelně neodůvodnil a že se nevypořádal se všemi jeho právně relevantními námitkami.
3. Ústavní soud přezkoumal podmínky řízení o ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba odmítnout jako nepřípustnou pro nevyčerpání všech procesních prostředků, a to z následujících důvodů.
4. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. V platném právu je tato zásada vyjádřena v §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V civilním řízení soudním to znamená, že je v prvé řadě na obecných soudech, aby poskytly ochranu základním právům a svobodám stěžovatele (srov. čl. 4 Ústavy). Teprve vyčerpá-li stěžovatel neúspěšně všechny procesní prostředky, které mu zákon poskytuje, může se bránit ústavní stížností u Ústavního soudu.
5. Procesními prostředky, které mají účastníci v občanském soudním řízení k dispozici, jsou především odvolání a posléze i dovolání (je-li přípustné). V dané věci stěžovatel napadá přímo rozhodnutí soudu prvního stupně. Z ústavní stížnosti přitom vyplývá, že odvolání podal, ale domnívá se, že bude odmítnuto jako nepřípustné pro bagatelnost věci, neboť odvolací soud rozdělí celkovou žalovanou částku na jednotlivé dílčí nároky, které samostatně nepřesahují částku 10 000 Kč stanovenou v ustanovení §202 odst. 2 o. s. ř.
6. Na základě veřejně přístupných informací Ústavní soud konstatuje, že o stěžovatelově odvolání nebylo dosud Krajským soudem v Brně rozhodnuto (řízení je vedeno pod sp. zn. 220 C 3/2015). V souvislosti s argumentací stěžovatele týkající se pravděpodobné nepřípustnosti tohoto odvolání upozorňuje Ústavní soud na svůj nedávný nález sp. zn. IV. ÚS 3153/15 ze dne 27. 9. 2016 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), který je pro soudy závazný. Ústavní soud v něm zejména uvedl, že "je zcela věcí žalobce, čeho se domáhá, a je-li rozhodnuto o žalobě a výsledné peněžité plnění převyšuje limitní hranici danou v ustanovení §202 odstavci 2 o. s. ř., není v pravomoci (odvolacího) soudu tuto částku následně dělit na "dílčí plnění", která, každé samostatně, limit 10 000 Kč nepřesáhnou".
7. V posuzované věci je tedy zřejmé, že řízení o řádném opravném prostředku, který stěžovateli občanský soudní řád k ochraně jeho práva poskytuje, dosud neskončilo a že výsledek tohoto řízení nelze jakkoliv předjímat. V případě, že rozhodnutí odvolacího soudu bude podle názoru stěžovatele porušovat jeho základní práva, nebude mu nic bránit v podání nové ústavní stížnosti.
8. Za této situace není Ústavní soud oprávněn zabývat se ústavní stížností po věcné stránce z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků ochrany práva.
9. Proto Ústavní soud tuto ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. prosince 2016
JUDr. Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka