ECLI:CZ:US:2016:1.US.2853.15.1
sp. zn. I. ÚS 2853/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti Z. S., zastoupeného Mgr. Hanou Baláčovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. července 2015 č. j. 21 Co 370/2013-554, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 21. září 2015 a doplněné podáním ze dne 16. února 2016, stěžovatel podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. července 2015 č. j. 21 Co 370/2013-554 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále je "Listina") a podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a dále bylo zasaženo do jeho práva na rodinný život podle čl. 10 odst. 2 Listiny.
2. Krajský soud v Brně usnesením napadeným ústavní stížnosti zamítl návrh stěžovatele na opravu rozsudku krajského soudu ze dne 5. května 2015 č. j. 21 Co 370/2013-535 v jeho části o úpravě styku s nezletilými syny, kterou požadoval stěžovatel z důvodu, že podle jeho názoru mělo být stanoveno, že víkendový styk bude probíhat každý sudý kalendářní týden, a nikoliv týden lichý, a tomuto měl být přizpůsoben i výrok o tom, kdy se běžný víkendový styk neuskuteční. Krajský soud dovodil, že změna styku z lichého kalendářního týdne za týden sudý představuje obsahovou změnu rozhodnutí, nikoli chybu v psaní, v počtech či zřejmou nesprávnost podle ustanovení §164 věty první o. s. ř. a opravným usnesením nelze měnit obsah vydaného rozhodnutí.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v původním rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. května 2013 č. j. 84 P 121/2012-143 byla úprava styku upravena na každý sudý týden, změnu na lichý týden provedl krajský soud ve svém rozsudku ze dne 5. května 2015 č. j. 21 Co 370/2013-535 podle názoru stěžovatele bez jakéhokoliv odůvodnění a má pro stěžovatele nedozírné následky, neboť jeho pracovní zařazení změnu pracovní doby, resp. směn tak, jak si je kvůli nezletilým dětem po dohodě se zaměstnavatelem "nastavil", již neumožňuje. Stěžovatel má za to, že krajský soud svým tvrzením, že nejde o zřejmou nesprávnost předmětného rozsudku, ale obsahovou změnu rozsudku soudu prvního stupně, zatížil své opravné usnesení absurdním formalismem a zakrývá tím skutečnost, že se při vydávání svého rozsudku neobtěžoval zjistit, že podle rozsudku soudu prvého stupně probíhá styk nezletilých se stěžovatelem pravidelně v sudé, nikoli liché týdny. Stěžovatel také vyjádřil nesouhlas s konstatováním odvolacího soudu, že celou věc může řešit novým návrhem na úpravu styku s nezletilými.
4. Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení základních práv stěžovatele a po zvážení všech konkrétních okolností případu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy) Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudů.
6. Zásah do práva na spravedlivý proces a na rodinný život, na něž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že krajský soud se celou věcí řádně zabýval a v odůvodnění pak své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Podrobně rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval.
7. Stěžovatel měl a nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Jeho stěžejní námitce, že krajský soud měl podle §164 o. s. ř. opravit výrok svého vydaného rozsudku, přisvědčit nelze. Krajský soud v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který má zákonnou oporu. Podrobně vyložil, že v situaci, kdy uvedený výrok svým obsahem odpovídá tomu, jak byl rozsudek krajským soudem vyhlášen a ani z toho, že v odůvodnění rozhodnutí neřešil význam, zda víkendový styk má probíhat v lichý či sudý kalendářní týden, nelze dovozovat zřejmou nesprávnost rozhodnutí. Ústavní soud považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat. Je přiléhavé dodat, že skutečnost, že napadené rozhodnutí krajský soud opřel o právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti založit nemůže.
8. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2016
David Uhlíř v. r.
předseda senátu