ECLI:CZ:US:2016:1.US.3416.15.1
sp. zn. I. ÚS 3416/15
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem v právní věci stěžovatelů 1) T. R., 2) H. R., oba zastoupeni Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Wenzigova 1004/14, Praha 2, 3) nezletilého T. R. a 4) nezletilé B. R., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 8. 2015 sp. zn. 0 Nc 40044/2015 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2015 sp. zn. 28 Co 393/2015, spolu s návrhem na přednostní projednání, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. První stěžovatel se spolu s druhou stěžovatelkou domáhají návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 22. 11. 2015 zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů. V podání jsou dále bez dalšího označeni jako stěžovatelé též dvě nezletilé děti. Dne 25. 11. 2015 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání vyhotovené advokátem Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, doplněné dne 22. 12. 2015 plnou mocí vystavenou společně ve prospěch advokáta prvním stěžovatelem a druhou stěžovatelkou.
2. Ústavní soud dříve, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené náležitosti a zda jsou dány podmínky meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není. Podání stěžovatelů a jejich právního zástupce není možné považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních i obsahových nedostatků. Lze poukázat zejména na to, že - ačkoliv k tomu byl právní zástupce stěžovatelů dne 1. 2 2016 telefonicky vyzván kanceláří soudce (srov. úřední záznam založený ve spise) - k podání nejsou přiloženy kopie napadených rozhodnutí, samotné podání neobsahuje vylíčení skutkového a právního stavu řízení před obecnými soudy a dále absentuje též tomuto stavu adekvátní, resp. relevantní právní argumentace. O těchto náležitostech museli mít stěžovatelé bezpochyby povědomí, když k Ústavnímu soudu již dříve učinili nespočet podání a v rámci těchto podání byli Ústavním soudem vždy poučeni o náležitostech ústavní stížnosti i o případných následcích neodstranění vad podání, a to v rámci výzvy k odstranění vad podání (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 1520/15, IV. ÚS 588/14, II. ÚS 70/15, II. ÚS 492/15, III. ÚS 1521/15 aj.).
3. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (srov. např. sp. zn. III. ÚS 2371/10, IV. ÚS 29/08 aj.). Účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách projednání věci před Ústavním soudem. Uvedené je tím spíše zapotřebí za stejných podmínek vztáhnout i na případy, kdy je doložena plná moc pro zastupování advokátem, avšak podání podmínkám stanoveným v zákoně o Ústavním soudu nevyhovuje. Z elektronické evidence Ústavního soudu vyplývá, že ve více než deseti případech, v nichž byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost nebo pro neodstranění vad podání, byli stěžovatelé zastupováni týmž advokátem Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem a tento advokát byl také několikrát k odstranění vad vyzván.
4. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli, resp. jeho právnímu zástupci, informace o náležitostech návrhu, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Ostatně tímto způsobem již Ústavní soud postupoval ve věci navrhovatele sp. zn. IV. ÚS 2113/15, I. ÚS 242/16, IV. ÚS 241/16, IV. ÚS 3420/15, IV. ÚS 3410/15 a dalších.
5. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že pokud by první navrhovatel, tj. otec nezletilých dětí a druhá navrhovatelka (babička) zamýšleli podat ústavní stížnost ve prospěch nezletilých dětí, resp. za účelem ochrany jejich základních práv a svobod ve smyslu ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, nebyli by v této pozici k podání ústavní stížnosti legitimováni. V podrobnostech Ústavní soud odkazuje na závěry obsažené ve věcech týchž navrhovatelů vedených pod sp. zn. II. ÚS 492/15, III. ÚS 1521/15, IV. ÚS 1522/15.
6. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že návrh na přednostní projednání věci nebyl nijak odůvodněn. Navíc věc byla vyřízena z důvodů výše vyložených bez zbytečného odkladu.
7. Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2016
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj