ECLI:CZ:US:2016:1.US.3484.16.1
sp. zn. I. ÚS 3484/16
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatele Zdenka Todoroviće, právně zastoupeného Mgr. Karlem Šindelkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Římská 103/12, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. srpna 2016, sp. zn. KSPA 56 INS 5890/2016, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích jako účastníka řízení a 1) DURAL GmbH, sídlem Südring 11, Ruppach - Goldhausen, Spolková republika Německo, a 2) LIGMA, spol. s r. o., sídlem Nádražní 1217, Litomyšl, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel podanou ústavní stížností napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "insolvenční soud"). Tvrdil, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Na jednání schůze věřitelů konaném v insolvenčním řízení ve věci dlužníka CZECH-TRIM, s. r. o, sídlem Na Lánech 105, Litomyšl, bylo vyhlášeno ústavní stížností napadené usnesení, jímž insolvenční soud potvrdil věřitelský výbor ve složení tří členů, a to včetně vedlejších účastníků. Stěžovatel však tvrdí, že žádný z vedlejších účastníků nemůže být ve smyslu §59 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), členem věřitelského výboru úpadce. Tím, že insolvenční soud vedlejší účastníky za členy věřitelského výboru potvrdil, mělo z jeho strany podle stěžovatele dojít k jednoznačné libovůli a excesu v podobě nerespektování kogentní normy zákona.
3. Před tím, než Ústavní soud může přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je jeho povinností zkoumat, zda jsou splněny požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z tohoto hlediska dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Vzhledem ke skutečnosti, že ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity vyjádřeném v ustanovení §75 zákona o Ústavním soudu, je nutno setrvat na závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.
5. Podle §63 odst. 3 insolvenčního zákona platí, že z důležitých důvodů, zejména při porušování nebo zanedbávání povinností, může insolvenční soud, a to i bez návrhu, odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků. V nyní posuzované věci je zřejmé, že stěžovatel uvedený prostředek vůbec nevyužil, současně není zřejmé ani podání podnětu, na jehož základě by potvrzení členů věřitelského výboru přezkoumal insolvenční soud. Lze proto konstatovat, že současný spor o složení věřitelského výboru a případném odvolání jeho členů dosud není nezměnitelně vyřešen (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2012 ve věci sp. zn. II. ÚS 885/12). Stěžovateli ani nyní nic nebrání v podání návrhu, či alespoň podnětu insolvenčnímu soudu. To je ostatně zřejmé i ze skutečnosti, že napadené usnesení není napadnutelné odvoláním, neboť otázka odvolání členů věřitelského výboru může být u insolvenčního soudu oprávněnými subjekty vznesena kdykoliv.
6. Stěžovatel tedy disponuje procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda složení věřitelského výboru je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem, či nikoliv. Z tohoto důvodu je třeba návrh podle §63 odst. 3 insolvenčního zákona považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti. Je též na insolvenčním soudu, aby při své dohlédací činnosti zvážil, zda není dán důležitý důvod pro odvolání některého z členů věřitelského výboru i bez návrhu. Takovým důležitým důvodem může totiž být i ta skutečnost, že věřitel kandidující za člena věřitelského výboru zamlčel insolvenčnímu soudu důležité okolnosti vzbuzující pochybnost o jeho nepodjatosti a vedoucí k nezpůsobilosti být členem věřitelského výboru.
7. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2016
David Uhlíř v. r.
soudce zpravodaj